DREAM of CRIME aneb JAK TO BYLO DOOPRAVDY - kapitola devadesátá pátá

30. may 2015 at 12:30 | Katherine |  DREAM of CRIME or HOW IT REALLY WAS
V nemocnici:
Do nemocnice přijela za Johnem Marisol. Netušila však, že mu jeho matka zařídila dřívější odchod, a když uviděla Marisol obvinila jí z čeho mohla. Nebýt však Johna, který se Marisol zastal, kdo ví jak by to dopadlo...
Marisol: Ahoj Johne. (řekla, když vešla do nemocničního pokoje)
John: Marisol? (řekl udiveně) Tebe bych tu nečekal. (dodal)
Marisol: Už tě propustili? (zeptala se)
Lily: Ne! Zařídila jsem mu dřívější odchod. (řekla, když k nim přišla)
Marisol: Paní Cruiseová...
Lily: Ano... A ty tu nemáš co dělat! (řekla naštvaně) Kvůli tobě zatkli Dominica.
John: Mami! (okřikl svou matku)
Lily: Johne, ty mlč! (sykla)
John: Ne, mami! Marisol totiž za to nemůže. (bránil jí)
Lily: Opravdu? (zeptala se udiveně) Kdyby jste se neznali, tak by se tohle nikdy nestalo!
Marisol: Opravdu mě to mrzí... (řekla zamlkle) Já, ale za to co vás manžel udělal, opravdu nemůžu!
Lily: Jistě. (poznamenala) Jdeme Johne!
Marisol: Mrzí mě to, Johne! (zavolala na něho, když se svojí matkou odešel)

V laboratoři - výslech Dominica Cruise:
Horatio, i když byl případ dávno uzavřený si chtěl ještě jednou promluvit s Dominicem Cruisem. Dominic se omlouval jak jen mohl... Ale už bylo příliš pozdě na omluvu.
Dominic: Vím, že už je pozdě na omluvu. (řekl a pokračoval) Ale mrzí mě to.
Horatio: To máte pravdu, na omluvu už je pozdě. (řekl po pravdě)
Dominic: Byl jsem pitomec poručíku! (přiznal) Kdybych mohl, tak bych vrátil čas a nikdy bych to neudělal.
Horatio: Jistě...
Dominic: Je Marisol v pořádku? (zeptal se)
Horatio: Ano. (odpověděl) Ale nejvíc to mrzí vašeho syna. Jeho jste zklamal!
Dominic: Já vím... A mrzí mě to... (podotkl)

V parku:
Marisol se v parku doslova srazila s Davisem, když jezdila na kolečkových bruslí. Davis moc dobře věděl co se stalo a tak se Marisol zeptal jak se Johnovi daří. Marisol se o tom moc nechtělo mluvit, ale přesto to nakonec Davisovi řekla... I když s velkými obavami.
Marisol: Omlouvám se... (řekla, když se srazila s Davisem)
Davis: V pořádku.
Marisol: Pane profesore? (řekla udiveně) Co vy tady? (zeptal se)
Davis: Musel jsem vyvenčit psa. (řekl a usmál se)
Marisol: Aha... Já nevěděla, že máte psa.
Davis: Jistě. (podotkl) A co vy slečno Caineová, už je vám líp? (zeptal se nenápadně)
Marisol se na Davise s údivem podívala. Protože hned pochopila o co se jedná.
Marisol: Ano. (odpověděla po pravdě) Jak o tom víte? (zeptala se)
Davis: Čtu noviny. (odpověděl) A co pan Cruise? Víte o něm něco?
Marisol: Je v pořádku.
Davis: Tak to jsem rád. (podotkl a usmál se)

Chata Caineových:
Katherine: Co po tobě chtěl? (zeptal se)
Marisol: Vyptával se mě to co se stalo s Johnovým otcem. A taky na Johna. (odpověděla)
Katherine: Hmm... Už vidím profesory ve škole. (zasmála se) Ale proto jsem tu nepřijela. (řekla a pokračovala) Tyhle dopisy mi někdo posílá a vyznává mi v nich lásku. (řekla a ukázala je Marisol)
Marisol: Jsi krásna růže. Máš oči jako čistě zelená louka. (přečetla kousek z jednoho dopisu) To bude člověk hodně padlý na hlavu. (zasmála se)
Katherine: Asi máš pravdu. (přikývla) Jak může někdo přirovnávat oči k zelené louce? (zeptala se udiveně)
Marisol: To nevím... (zasmála se)
Po chvíli uslyšela Marisol klíče v zámku. Hned pochopila, že přijel její otec a tak rychle s Katherine schovaly dopisy a otevřenou láhev s pivem.
Marisol: Ahoj tati. (řekla, když její otec zavřel dveře)
Katherine: Dobrý večer...
Horatio: Ahoj Marisol. (řekl a poté se podíval na Katherine) Ahoj Katherine. (dodal a odešel do svého pokoje)
Katherine: Už jsi mu to řekla? (zeptala se)
Marisol: Ne zatím ne.. (odpověděla)
Katherine: Měla by jsi mu to říct.
Marisol: Pššt! Můj táta slyší i spadnutí jehly.
Katherine se zasmála. Po chvíli se otevřely dveře Horatiova pokoje a Marisol cítila, že to její otec slyšel, a že mu to bude muset říct.
Katherine: Už je dost pozdě. (podotkla) Měla bych jít.
Marisol: Úplně jsem zapomněla na čas. Promiň... (zasmála se)
Katherine: To já taky. (přiznala a zasmála se taky)
Horatio: Už jedeš domů Katherine? (zeptal se)
Katherine: (si nejprve vyměnila s Marisol udivené pohledy) Ano. (odpověděla)
Horatio: Nechceš tu přespat? (zeptal se) Už je dost pozdě.
Katherine: To je dobrý. Bydlím nedaleko. (podotkla)
Marisol: Má strach, že se ti něco stane. (řekla potichu a Katherine se zahihňala)
Horatio: Kdyby sis to rozmyslela. (poznamenal)
Katherine: Jistě. Děkuji. (řekla a usmála se)
Horatio: Já jsem to slyšel. (řekl když prošel kolem Marisol)

Příště čti:
John se dozvídá jak to bylo doopravdy s novým důkazem, který ho očistil a tím obvinil Ducka Eliota, pravého vraha Christiny Buttlerové. Toho naštve a už nechce mít nic společného s Marisol... Když za ním Marisol přijede k troskám obchodu Cruiseových obviní jí i jejího otce včetně jeho týmu z laboratoře.
Marisol to těžce nese... A navíc jí v noci pronásledují noční můry.
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.