DREAM of CRIME aneb JAK TO BYLO DOOPRAVDY - kapitola devadesátá pátá

30. may 2015 at 12:30 | Katherine |  DREAM of CRIME or HOW IT REALLY WAS
V nemocnici:
Do nemocnice přijela za Johnem Marisol. Netušila však, že mu jeho matka zařídila dřívější odchod, a když uviděla Marisol obvinila jí z čeho mohla. Nebýt však Johna, který se Marisol zastal, kdo ví jak by to dopadlo...
Marisol: Ahoj Johne. (řekla, když vešla do nemocničního pokoje)
John: Marisol? (řekl udiveně) Tebe bych tu nečekal. (dodal)
Marisol: Už tě propustili? (zeptala se)
Lily: Ne! Zařídila jsem mu dřívější odchod. (řekla, když k nim přišla)
Marisol: Paní Cruiseová...
Lily: Ano... A ty tu nemáš co dělat! (řekla naštvaně) Kvůli tobě zatkli Dominica.
John: Mami! (okřikl svou matku)
Lily: Johne, ty mlč! (sykla)
John: Ne, mami! Marisol totiž za to nemůže. (bránil jí)
Lily: Opravdu? (zeptala se udiveně) Kdyby jste se neznali, tak by se tohle nikdy nestalo!
Marisol: Opravdu mě to mrzí... (řekla zamlkle) Já, ale za to co vás manžel udělal, opravdu nemůžu!
Lily: Jistě. (poznamenala) Jdeme Johne!
Marisol: Mrzí mě to, Johne! (zavolala na něho, když se svojí matkou odešel)

V laboratoři - výslech Dominica Cruise:
Horatio, i když byl případ dávno uzavřený si chtěl ještě jednou promluvit s Dominicem Cruisem. Dominic se omlouval jak jen mohl... Ale už bylo příliš pozdě na omluvu.
Dominic: Vím, že už je pozdě na omluvu. (řekl a pokračoval) Ale mrzí mě to.
Horatio: To máte pravdu, na omluvu už je pozdě. (řekl po pravdě)
Dominic: Byl jsem pitomec poručíku! (přiznal) Kdybych mohl, tak bych vrátil čas a nikdy bych to neudělal.
Horatio: Jistě...
Dominic: Je Marisol v pořádku? (zeptal se)
Horatio: Ano. (odpověděl) Ale nejvíc to mrzí vašeho syna. Jeho jste zklamal!
Dominic: Já vím... A mrzí mě to... (podotkl)

V parku:
Marisol se v parku doslova srazila s Davisem, když jezdila na kolečkových bruslí. Davis moc dobře věděl co se stalo a tak se Marisol zeptal jak se Johnovi daří. Marisol se o tom moc nechtělo mluvit, ale přesto to nakonec Davisovi řekla... I když s velkými obavami.
Marisol: Omlouvám se... (řekla, když se srazila s Davisem)
Davis: V pořádku.
Marisol: Pane profesore? (řekla udiveně) Co vy tady? (zeptal se)
Davis: Musel jsem vyvenčit psa. (řekl a usmál se)
Marisol: Aha... Já nevěděla, že máte psa.
Davis: Jistě. (podotkl) A co vy slečno Caineová, už je vám líp? (zeptal se nenápadně)
Marisol se na Davise s údivem podívala. Protože hned pochopila o co se jedná.
Marisol: Ano. (odpověděla po pravdě) Jak o tom víte? (zeptala se)
Davis: Čtu noviny. (odpověděl) A co pan Cruise? Víte o něm něco?
Marisol: Je v pořádku.
Davis: Tak to jsem rád. (podotkl a usmál se)

Chata Caineových:
Katherine: Co po tobě chtěl? (zeptal se)
Marisol: Vyptával se mě to co se stalo s Johnovým otcem. A taky na Johna. (odpověděla)
Katherine: Hmm... Už vidím profesory ve škole. (zasmála se) Ale proto jsem tu nepřijela. (řekla a pokračovala) Tyhle dopisy mi někdo posílá a vyznává mi v nich lásku. (řekla a ukázala je Marisol)
Marisol: Jsi krásna růže. Máš oči jako čistě zelená louka. (přečetla kousek z jednoho dopisu) To bude člověk hodně padlý na hlavu. (zasmála se)
Katherine: Asi máš pravdu. (přikývla) Jak může někdo přirovnávat oči k zelené louce? (zeptala se udiveně)
Marisol: To nevím... (zasmála se)
Po chvíli uslyšela Marisol klíče v zámku. Hned pochopila, že přijel její otec a tak rychle s Katherine schovaly dopisy a otevřenou láhev s pivem.
Marisol: Ahoj tati. (řekla, když její otec zavřel dveře)
Katherine: Dobrý večer...
Horatio: Ahoj Marisol. (řekl a poté se podíval na Katherine) Ahoj Katherine. (dodal a odešel do svého pokoje)
Katherine: Už jsi mu to řekla? (zeptala se)
Marisol: Ne zatím ne.. (odpověděla)
Katherine: Měla by jsi mu to říct.
Marisol: Pššt! Můj táta slyší i spadnutí jehly.
Katherine se zasmála. Po chvíli se otevřely dveře Horatiova pokoje a Marisol cítila, že to její otec slyšel, a že mu to bude muset říct.
Katherine: Už je dost pozdě. (podotkla) Měla bych jít.
Marisol: Úplně jsem zapomněla na čas. Promiň... (zasmála se)
Katherine: To já taky. (přiznala a zasmála se taky)
Horatio: Už jedeš domů Katherine? (zeptal se)
Katherine: (si nejprve vyměnila s Marisol udivené pohledy) Ano. (odpověděla)
Horatio: Nechceš tu přespat? (zeptal se) Už je dost pozdě.
Katherine: To je dobrý. Bydlím nedaleko. (podotkla)
Marisol: Má strach, že se ti něco stane. (řekla potichu a Katherine se zahihňala)
Horatio: Kdyby sis to rozmyslela. (poznamenal)
Katherine: Jistě. Děkuji. (řekla a usmála se)
Horatio: Já jsem to slyšel. (řekl když prošel kolem Marisol)

Příště čti:
John se dozvídá jak to bylo doopravdy s novým důkazem, který ho očistil a tím obvinil Ducka Eliota, pravého vraha Christiny Buttlerové. Toho naštve a už nechce mít nic společného s Marisol... Když za ním Marisol přijede k troskám obchodu Cruiseových obviní jí i jejího otce včetně jeho týmu z laboratoře.
Marisol to těžce nese... A navíc jí v noci pronásledují noční můry.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement