DREAM of CRIME aneb JAK TO BYLO DOOPRAVDY - kapitola osmdesátá sedmá

4. april 2015 at 8:40 | Marisol |  DREAM of CRIME or HOW IT REALLY WAS
V laboratoři - sklad důkazů:
Marisol si musela ve skladu důkazů jako svůj trest odpracovat svůj noční výstup. Avšak i tentokrát se z toho snažila jakkoliv vyvlíknout.
Horatio: Řeknu ti jednou co máš dělat a víckrát to nebudu opakovat. Rozuměla jsi?! (řekl vážným hlasem)
Marisol: No dobře... (odpověděla)
Horatio: V každé krabici je několik sáčků s důkazy a tak složky. (podotkl) Budeš je muset přepočítat a vše zapsat sem! (dodal a ukázal na složku) Posloucháš mě vůbec?! (zeptal se rozčíleně)
Marisol: Ano... (odpověděla)
Horatio: Co jsem říkal?
Marisol: Že to mám počítat...
Horatio: (jen zakroutil hlavou) Za hodinu sem přijdu abych se podíval kolik toho máš. (řekl a odešel) Hlídejte jí. (řekl při odchodu strážníkovi)
Strážník: Jistě... (odpověděl)

Dům Caineových:
K domu Caineových přijely Lena a spol. Přijely za Marisol jestli by s nimy nešla na hřiště. Netušily, že Marisol není doma, ale se svým otcem v laboratoři.
Když jim po dlouhém zvonění nikdo neotvíral, rozhodly se Marisol zavolat. Marisol jim však napsala jen zprávu:
"Omluvám se holky, ale musela jsem jet s tátou do laboratoře. Po mém nočním výstupu... Ehm... On mi dokonce dal i facku..."
Holky jí začaly psát aby to někomu řekla. Ale Marisol to udělat nechtěla... Buď z respektu, strachu či z lásky ke svému otci...?

V laboratoři - sklad důkazů:
Uběhla hodina a Horatio šel zkontrolovat Marisol kolik toho za hodinu stihla. Marisol toho však moc neměla, protože si skoro celou hodinu psala se svými kamarádkami.
Zpráva: "Uteče..." "Nemůžu. Hlídají mě."
Horatio: Tak jak jsi na tom? (zeptal se a vzal do ruky složku) Tohle jsi udělala za celou hodinu?! (rozčílil se a hodil složku na stůl)
Marisol: Promiň...
Horatio: Dej mi svůj telefon.
Marisol: Proč? (zeptala se udiveně)
Horatio: Protože jsem to řekl! Tak dělej dej mi ho!
Marisol vytáhla z kapsy u kalhot svůj telefon a dala ho svému tátovi.
Horatio:
Teď dělej co máš! Za půl hodiny sem přijdu. (řekl a pokračoval) A neodejdeš odtud dokud to nedoděláš. Tak se snaž! (dodal a odešel)
Marisol potlačila slzy... Vzala do rukou složku a začala dělat na tom co jí dal její táta za úkol.
Za půl hodiny:
Horatio: Tak jak jsi pokročila? (zeptal se)
Marisol nic neřekla a podala svému tátovi složku. Horatio si papír ve složce pečlivě prohlédl, ale nic k tomu neřekl. Položil složku zpátky před Marisol a usmál se.
Horatio: Hmm... Pojď pojedeme na oběd.
Marisol: Dobře... (podotkla)

V restauraci:
Marisol byla se svým tátou na obědě v jedné z Miamských restaurací nedaleko laboratoře. Marisol asi nechtěla nikam pospíchat a tak jedla pomalu. Její táta jí však popoháněl tím, že se mají do laboratoře vrátit za 15 minut.
Pokusí se Marisol o útěk, kdy její otec na chvíli odejde?
Horatio: Jez! Za patnáct minut se musíme vrátit. (řekl vážným hlasem)
Marisol: Nemám hlad... (vyhrkla ze sebe)
Horatio: Nechtěj mě naštvat Marisol. (podotkl) Za chvíli se vrátím. (dodal a odešel)
Marisol: Dobře...
Jen co Horatio odešel se Marisol zvedla od stolu taky a nejspíš chtěla utéct. Ovšem udělala chybu, protože šla tím samým směrem jako její otec a skoro se s ním srazila...
Jakou výmluvu si asi vymyslí tentokrát?
Horatio: kam si myslíš, že jdeš? (zeptal se udiveně)
Marisol: Na toaletu... (odpověděla)
Horatio: Toalety jsou opačným směrem.
Marisol: Nechtěla jsem utéct. (bránila se)
Horatio: No jistě.

V laboratoři:
Když se marisol vrátila se svým tátou do laboratoře musela se opět vrátit k rozdělané práci. Tentokrát se slovy její otce, "že až to dodělá může jít domů."
Asi po třech hodinách za ní její otec přišel zda už to má hotové. A byl překvapen...
Horatio: Už to máš hotové? (zeptal se a položil si sako na opěradlo židle)
Marisol: Možná... (špitla a podala mu složku)
Horatio: Ani to nebolelo, co? (zeptal se, když si prohlédl papír ve složce a poté se na papíře podepsal)
Marisol: A co teď? (zeptala se nenápadně)
Horatio: Říkal jsem ti přece, že až to doděláš můžeš jít domů. (odpověděl) Nebo se pletu?
Marisol: Hmm... (zamručela) A co ty?
Horatio: Musím tu ještě zůstat. (podotkl) Strážník tě odveze domů. (dodal)
Marisol: Tak je to vždycky... (sykla)
Horatio: Marisol... (řekl varovně) Tak už běž.
Marisol nic neřekla a odešla i se stržníkem.

Příště čti:
Marisol se zraní při vystupování z auta. Její otec si myslí, že jí někdo napadl a opět se se svou dcerou pohádá.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement