DREAM of CRIME aneb JAK TO BYLO DOOPRAVDY - kapitola osmdesátá sedmá

4. april 2015 at 8:40 | Marisol |  DREAM of CRIME or HOW IT REALLY WAS
V laboratoři - sklad důkazů:
Marisol si musela ve skladu důkazů jako svůj trest odpracovat svůj noční výstup. Avšak i tentokrát se z toho snažila jakkoliv vyvlíknout.
Horatio: Řeknu ti jednou co máš dělat a víckrát to nebudu opakovat. Rozuměla jsi?! (řekl vážným hlasem)
Marisol: No dobře... (odpověděla)
Horatio: V každé krabici je několik sáčků s důkazy a tak složky. (podotkl) Budeš je muset přepočítat a vše zapsat sem! (dodal a ukázal na složku) Posloucháš mě vůbec?! (zeptal se rozčíleně)
Marisol: Ano... (odpověděla)
Horatio: Co jsem říkal?
Marisol: Že to mám počítat...
Horatio: (jen zakroutil hlavou) Za hodinu sem přijdu abych se podíval kolik toho máš. (řekl a odešel) Hlídejte jí. (řekl při odchodu strážníkovi)
Strážník: Jistě... (odpověděl)

Dům Caineových:
K domu Caineových přijely Lena a spol. Přijely za Marisol jestli by s nimy nešla na hřiště. Netušily, že Marisol není doma, ale se svým otcem v laboratoři.
Když jim po dlouhém zvonění nikdo neotvíral, rozhodly se Marisol zavolat. Marisol jim však napsala jen zprávu:
"Omluvám se holky, ale musela jsem jet s tátou do laboratoře. Po mém nočním výstupu... Ehm... On mi dokonce dal i facku..."
Holky jí začaly psát aby to někomu řekla. Ale Marisol to udělat nechtěla... Buď z respektu, strachu či z lásky ke svému otci...?

V laboratoři - sklad důkazů:
Uběhla hodina a Horatio šel zkontrolovat Marisol kolik toho za hodinu stihla. Marisol toho však moc neměla, protože si skoro celou hodinu psala se svými kamarádkami.
Zpráva: "Uteče..." "Nemůžu. Hlídají mě."
Horatio: Tak jak jsi na tom? (zeptal se a vzal do ruky složku) Tohle jsi udělala za celou hodinu?! (rozčílil se a hodil složku na stůl)
Marisol: Promiň...
Horatio: Dej mi svůj telefon.
Marisol: Proč? (zeptala se udiveně)
Horatio: Protože jsem to řekl! Tak dělej dej mi ho!
Marisol vytáhla z kapsy u kalhot svůj telefon a dala ho svému tátovi.
Horatio:
Teď dělej co máš! Za půl hodiny sem přijdu. (řekl a pokračoval) A neodejdeš odtud dokud to nedoděláš. Tak se snaž! (dodal a odešel)
Marisol potlačila slzy... Vzala do rukou složku a začala dělat na tom co jí dal její táta za úkol.
Za půl hodiny:
Horatio: Tak jak jsi pokročila? (zeptal se)
Marisol nic neřekla a podala svému tátovi složku. Horatio si papír ve složce pečlivě prohlédl, ale nic k tomu neřekl. Položil složku zpátky před Marisol a usmál se.
Horatio: Hmm... Pojď pojedeme na oběd.
Marisol: Dobře... (podotkla)

V restauraci:
Marisol byla se svým tátou na obědě v jedné z Miamských restaurací nedaleko laboratoře. Marisol asi nechtěla nikam pospíchat a tak jedla pomalu. Její táta jí však popoháněl tím, že se mají do laboratoře vrátit za 15 minut.
Pokusí se Marisol o útěk, kdy její otec na chvíli odejde?
Horatio: Jez! Za patnáct minut se musíme vrátit. (řekl vážným hlasem)
Marisol: Nemám hlad... (vyhrkla ze sebe)
Horatio: Nechtěj mě naštvat Marisol. (podotkl) Za chvíli se vrátím. (dodal a odešel)
Marisol: Dobře...
Jen co Horatio odešel se Marisol zvedla od stolu taky a nejspíš chtěla utéct. Ovšem udělala chybu, protože šla tím samým směrem jako její otec a skoro se s ním srazila...
Jakou výmluvu si asi vymyslí tentokrát?
Horatio: kam si myslíš, že jdeš? (zeptal se udiveně)
Marisol: Na toaletu... (odpověděla)
Horatio: Toalety jsou opačným směrem.
Marisol: Nechtěla jsem utéct. (bránila se)
Horatio: No jistě.

V laboratoři:
Když se marisol vrátila se svým tátou do laboratoře musela se opět vrátit k rozdělané práci. Tentokrát se slovy její otce, "že až to dodělá může jít domů."
Asi po třech hodinách za ní její otec přišel zda už to má hotové. A byl překvapen...
Horatio: Už to máš hotové? (zeptal se a položil si sako na opěradlo židle)
Marisol: Možná... (špitla a podala mu složku)
Horatio: Ani to nebolelo, co? (zeptal se, když si prohlédl papír ve složce a poté se na papíře podepsal)
Marisol: A co teď? (zeptala se nenápadně)
Horatio: Říkal jsem ti přece, že až to doděláš můžeš jít domů. (odpověděl) Nebo se pletu?
Marisol: Hmm... (zamručela) A co ty?
Horatio: Musím tu ještě zůstat. (podotkl) Strážník tě odveze domů. (dodal)
Marisol: Tak je to vždycky... (sykla)
Horatio: Marisol... (řekl varovně) Tak už běž.
Marisol nic neřekla a odešla i se stržníkem.

Příště čti:
Marisol se zraní při vystupování z auta. Její otec si myslí, že jí někdo napadl a opět se se svou dcerou pohádá.
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.