DREAM of CRIME aneb JAK TO BYLO DOOPRAVDY - kapitola osmdesátá osmá

11. april 2015 at 12:40 | Katherine |  DREAM of CRIME or HOW IT REALLY WAS
Miami West:
Marisol jela přímo z laboratoře do vězení za Johnem. Když John uviděl její zranění na oku vysmál se jí. Marisol se totiž zranila při vystupování z auta.
John: Ahoj. Už jsem si mysle, že nedorazíš. (podotkl)
Marisol: Promiň... Ale zdržela jsem se v laboratoři. (řekl a posadila se na proti Johnovi)
John: Co to máš s okem? (zeptal se)
Marisol: Praštila jsem se o řadící páku v autě. (odpověděla)
John nic neřekl a jen se zasmál se.
Marisol: To ti přijde vtipný? (zeptala se) Když jsem vystupovala spadl mi mobil pod sedadlo.
John: Promiň... Já jenže... (zasmál se ani nedořekl to co chtěl)
Marisol: Jseš drzej... (sykl)
John: Omlouvám se... Promiň... (řekl a chytil Marisol za ruku)
Marisol se jen usmál a tím jeho omluvu přijala.

Dům Caineových:
Když dorazila Marisol domů nečekala, že jí bude její otec vyslýchat kvůli jejímu zranění. Navíc jí naštvalo to, že její verzi neuvěřil. A opět se pohádali.
Marisol: Ahoj tati. (řekla, když vešla do kuchyně)
Horatio: Víc mi neřekneš? (zeptala se)
Marisol: Eee... Promiň mi to zdržení, ale zdržela jsem se s holkama. (odpověděla)
Horatio: Jistě. (podotkl) Jak se ti to stalo? (zeptal se a ukázal na její pohmožděné oko)
Marisol: Při vystupovaní z auta. (odpověděla po pravdě)
Horatio: Tohle se ti nestalo při vystupování z auta. Že ne Marisol? (zeptal se znovu)
Marisol: Proč mi nevěříš?! Já ti říkám pravdu, ale ty mi nevěříš... Proč?! (zeptala se nechápavě) Ty si myslíš, že mě někdo napadl?! Ale takhle to nebylo!
Horatio: Marisol, nelži mi...! (rozčílil se)
Marisol: Já ti, ale nelžu. Proč mi nevěříš? (zeptala se znovu)
Horatio: Marisol...
Marisol: Jak se ti můžu s něčím svěřit, když mi nevěříš?! (zeptala se se zvýšeným hlasem)
Horatio: Ale takhle to není... (odpověděl)
Marisol: Tak jak tedy?! Pořád mi jen něco vyčítáš a pak to dopadne tak, že musím s tebou do laboratoře...
Horatio se na svou dceru udiveně podíval. Marisol couvla pák kroků dozadu. Měla nejspíš strach, že opět dostane facku... Pak se na svého tátu podívala a opět sklopila hlavu a dívala se do země.
Když k ní její otec přistoupil, ztuhla... Její otec jí však objal. Marisol chvíli váhala, ale nakonec svého tátu objala taky.

Následující den brzy ráno probudil Marisol hlasité zvonění budíku. Měla totiž jet se svým tátou do laboratoře. Netušila však, že bude moct zůstat doma.
Marisol se podívala na hodiny na budíku, hned po jeho zaklapnutí. Protřela si oči a zhluboka se nadechla... S odvahou vstala z postele a začala se připravovat na cestu.
Marisol: Dobré ráno... (řekl potichu, když přišla do kuchyně)
Horatio: Dobré ráno Marisol. (řekl na to a pokračoval) Běž zpátky do svého pokoje Marisol. Dnes se mnou do laboratoře nejedeš.
Marisol se na svého tátu udiveně podívala. Nevěřila vlastním uším.
Marisol: Tati... já... Děkuji. (řekla udiveně)
Horatio: Tak už běž. (podotkl)
Marisol nic neřekla. Usmála se a odešla do svého pokoje.

V laboratoři:
Do laboratoře přijel Horatio. Jen co vyšel z výtahu potkal na chodbě laboratoře Yelinu, která se zajímala o Marisol. Ptala se na ní kvůli tomu, protože John má za týden první stání u soudu. A tak chtěla vědět jak na tom je, a jestli o tom ví.
Yelina: Ahoj. (řekla, když potkala Horatia)
Horatio: Ahoj. (odpověděl)
Yelina: Jak se má Marisol? (zeptala se)
Horatio: Drží se.
Yelina: Opravdu? I když má John za týden stání?
Horatio: Marisol o tom neví... (podotkl)
Yelina: Neví? (řekla udiveně) Myslela jsem, že jsi jí to řekl.
Horatio: Pro ní je to uzavřený případ. A nechci aby to dál rozebírala.
Yelina: Aha...

Příště čti:
Ještě téhož dne volá Marisol Katherine a ostatním, že se může konečně s nimi setkat. Její kamarádi na ní však nemají čas a tak Marisol jede do vězení za Johnem.
Právě od Johna ve vězení se dozví, kdy má první státní u soudu.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement