April 2015

Adam Rodriguez v seriálu Bezohlední

25. april 2015 at 18:08 | Marisol |  Interesting Facts about the Voice Actors and Actress
Adama všichni známe ze seriálu kriminálka Miami, kde stvárnil postavu detektiva Erica Delka.
V novém seriálu Bezohlední (Reckless) si zahraje roli Prestona Cruze.

Mimo jiné si v seriálu zahraje i Shawn Hatosy, který si zahrál v jedné epizodě seriálu kriminálka Miami. Stvárnil tam postavu Jason Rogera - 9. řada 5. díl Samotář v Miami.

Tento seriál můžete sledovat od 28. dubna, každé pondělí a úterý ve 23:25 na NOVĚ.








DREAM of CRIME aneb JAK TO BYLO DOOPRAVDY - kapitola devadesátá

25. april 2015 at 11:10 | Marisol |  DREAM of CRIME or HOW IT REALLY WAS
Dům Caineových:
Pozdě večer kdosi zazvonil na zvonek. Otevřít šla Marisol a sama nevěřila kdo stál na zápraží. Ale je v šoku, protože dotyčný byl celý od krve.
Horatio: Marisol, běž prosím tě otevřít. (řekl, když uslyšel zvonek)
Marisol: Dobře... (podotkla a běžela otevřít)
Když otevřela dveře nevěřila vlastním očím. Ve dveřích stál zakrvácený John...
Marisol: Tati! Tati, to je John! (vyhrkla ze sebe)
Horatio na nic nečekal a běžel za Marisol.
Horatio: Marisol zavolej záchranku! (řekl a podal jí telefon)
Marisol rychle vytočila číslo a zavolala záchranku.
Záchranka tam byla hned... Marisol chtěla jet do nemocnice taky, ale její otec s tím nesouhlasil. A proto musela zůstat doma.

V nemocnici:
Jen co dorazili do nemocnice, už tam čekali Johnovi rodiče, které Horatio cestou zkontaktoval.
Lily: Jak je na tom? (zeptala se starostlivě, když Johna vezli na sál)
Zdravotník: Zatím nic konkrétního nevíme... (odpověděl)
Lily: Bude v pořádku, že ano? Prosím řekněte něco! Prosím... (zeptala se, ale zdravotník jí neodpověděl)
Dominic: Neboj náš syn je silný. (uklidňoval jí)
Lily: Co budeme dělat Dominicu?
Dominic: Čekat až ho odoperují... (podotkl, objal Lily a přitom se podíval na Horatia)
Dominic, ale za Horatiem nešel. Horatio tam ještě chvíli stál, ale poté odešel...

Dům Caineových:
Marisol netrpělivě vyhlížela svého otce. Čekala totiž na zprávu o Johnovi.
Seděla na posteli ve svém pokoji. Na klíně jí ležel Alger a z očí jí tekly slzy. Když se ve dveřích jejího pokoje objevil její otec hned se na John začala vyptávat...
Marisol: Jak je na tom? (zeptala se bez váhání)
Horatio: Bude v pořádku... (odpověděl aniž by to věděl jistě)
Marisol: Opravdu?
Horatio: Ano... Je v dobrých rukou. Neboj se. (uklidňoval jí a poté Marisol objal) Bude v pořádku... (zopakoval)

V laboratoři:
Do laboratoře dorazil Horatio. Po chvíli za ním přijel Dominic Cruise a začal mu vyhrožovat žalobou, protože zdravotní stav jeho syna byl vážný.
Dominic: Caine! (řekl naštvaně)
Horatio: Pane Cruisi. jak je na tom váš syn? (zeptal se)
Dominic: Na sále jim skoro umřel! A nejspíš za to můžete vy! (rozčílil se) Ale proto tady nejsem... Jsem tady, protože za to co jste mému synovi způsobil na vás a vaše oddělení podám žalobu za manipulaci z důkazy.
Horatio: Na to máte právo... (poznamenal)
Dominic: Tohle vám jen tak neprojde! (sykl a odešel)
Hned co Dominic odešel, přišel k Horatiovi Eric, který jejich rozhovor pozoroval.
Eric: Co ti chtěl Dominic Cruise? (zeptal se)
Horatio: Chce na mě a laboratoř podávat žalobu. (řekl po pravdě)
Eric: Žalobu? Proč? (zeptal se udiveně)
Horatio: Za manipulaci s důkazy... (odpověděl)
Eric: Manipulaci s důkazy? (řekl udiveně) Vždyť se Johnovy otisky našly na vražedné zbrani!
Horatio: Ano já vím Ericu. Ale případ se teď musí znovu otevřít. (podotkl a odešel)

Příště čti:
Laboratoř celý případ znovu prošetřuje, protože John byl propuštěný na nedostatek důkazů. V nemocnici se pomalu probouzí John, ale jeho otec zmizel...
Otisk na vražedné zbrani je opravdu falešný. Ale kdo ho na zbraň které zabila Christinu Buttlerovou přenesl je zatím záhadou.

DREAM of CRIME aneb JAK TO BYLO DOOPRAVDY - kapitola osmdesátá devátá

18. april 2015 at 14:50 | Marisol |  DREAM of CRIME or HOW IT REALLY WAS
Dům Caineových:
Ještě téhož dne volá Marisol Katherine a ostatním, že se konečně může s nimi setkat. Odpověď od nich byla, ale překvapivá...
Marisol: No tak holky. Nemůžu za to, že jsem musela jezdit s tátou do laboratoře. (řekla naštvaně)
Judy. No jistě...! (sykla)
Marisol: Mrzí mě to...
Julie: Tebe vždycky! (řekla naštvaně a v telefonu se ozvalo hlasité pípání)
Marisol se zhluboka nadechla. Po chvíli, když si to vše srovnala v hlavě vzala klíče od auta a jela za Johnem...

Miami West:
John: Ahoj... Vypadáš nějak sklesle. (řekl, když se posadil na židli)
Marisol: Těžkej den... (podotkla)
John: Táta? (zeptal se)
Marisol: Ne... (odpověděla) Judy a... (řekla a ani to nemusela dopovědět)
John: To mě mrzí... (podotkl a chytil Marisol za ruku) Hmm... Možná ti pomůže to, že mám za týden první stání.
Marisol: No páni...! (vyhrkla ze sebe)
John: Nevíš o tom? (zeptal se udiveně)
Marisol: Ne dozvídám se to až od tebe! (řekla hořce)

V laboratoři - Horatiova kancelář:
Marisol přijela do laboratoře za svým otcem. Skoro měla na jazyku to, že má John za týden první stání u soudu. Ale udržela se...
Seděla na židli v jeho kanceláři a dívala se skrz skleněný stůl na zem. Její otec jí chvíli pozoroval a pak si sedl na proti ní.
Horatio: Je všechno v pořádku? (zeptal se)
Marisol: Myslím si, že ano... (odpověděla)
Horatio: Opravdu?
Marisol: Ano...
Horatio: Dobře. Hmm... Dneska si nejela za Katherine a...? (zeptal se a ani nestačil doříct to co chtěl, protože mu Marisol skočila do řeči)
Marisol: Nechci už dělat nic za tvými zády. (podotkla)
Horatio: To slyším rád. (řekl a usmál se)
Marisol: Jistě...
V tu chvíli přišla Horatiovi zpráva. marisol pochopila, že má její otec hodně práce a tak raději odjela domů...
Marisol: Pojedu domů... (řekla z ničeho nic)
Horatio: Odvezu tě.
Marisol: Jsem tady autem. A ty máš hodně práce. (podotkla)
Horatio: Hmm... Dobře. (poznamenal) Jeď opatrně. (dodal)
Marisol: Já vždycky. (řekla a odešla)

Dům Caineových:
Marisol si psala přes skype s Katherine. katherine se jí omlouvala za to co se stalo odpoledne. A taky se jí to snažila jakkoliv vynahradit. Marisol jí to z dobré vůle odpustila a to i z toho důvodů, že je to její nejlepší kamarádka.
Z chatu:
Katherine: "Moc mě to mrzí Mari... To byl nápad Leny. Já do toho nemohla zasahovat." Marisol: "Hmm... Jo já vím... Pochopila jsem to." Katherine: "Takže odpuštěno?" Marisol: "Jo. Odpuštěno." Katherine: "Skvělý Něco nového o Johnovi?" Marisol: "Za týden má první stání soudu." Katherine: "To ti řekl táta nebo John?" Marisol: "Táta by mi to neřekl... Takže John." Katherine: "Aha... Kdybych to co se stalo odpoledne ti mohla nějak vynahradit, řekni."

Pozdě v noci se domů vrátil Horatio. Marisol však už spala a o tom, že jí přišla omluvná zpráva na skype od Judy, neměla ponětí.
Přišel však na to její otec a dokonce si i přečetl celý dnešní chat s Katherine. A byl dost překvapený, že jeho dcera chodila za jeho zády do vězení za Johnem.

Příště čti:
Po prvním Johnově stání u soudu uběhly již dva týdny. Za ty dva týdny se toho hodně změnilo.
Pozdě večer kdosi zazvoní na zvonek domu Caineových. Otevřít jde Marisol. Ve dveřích však stojí někdo koho by sama nečekala... Je to John, který je navíc celý od krve a přímo před Marisol padne do bezvědomí.
Kdo tedy zabil Christinu Buttlerovou? Byl to John? anebo se na scéně objeví někdo nový?
To vše a mnohem víc se dozvíte v následujících kapitolách.

DREAM of CRIME aneb JAK TO BYLO DOOPRAVDY - kapitola osmdesátá osmá

11. april 2015 at 12:40 | Katherine |  DREAM of CRIME or HOW IT REALLY WAS
Miami West:
Marisol jela přímo z laboratoře do vězení za Johnem. Když John uviděl její zranění na oku vysmál se jí. Marisol se totiž zranila při vystupování z auta.
John: Ahoj. Už jsem si mysle, že nedorazíš. (podotkl)
Marisol: Promiň... Ale zdržela jsem se v laboratoři. (řekl a posadila se na proti Johnovi)
John: Co to máš s okem? (zeptal se)
Marisol: Praštila jsem se o řadící páku v autě. (odpověděla)
John nic neřekl a jen se zasmál se.
Marisol: To ti přijde vtipný? (zeptala se) Když jsem vystupovala spadl mi mobil pod sedadlo.
John: Promiň... Já jenže... (zasmál se ani nedořekl to co chtěl)
Marisol: Jseš drzej... (sykl)
John: Omlouvám se... Promiň... (řekl a chytil Marisol za ruku)
Marisol se jen usmál a tím jeho omluvu přijala.

Dům Caineových:
Když dorazila Marisol domů nečekala, že jí bude její otec vyslýchat kvůli jejímu zranění. Navíc jí naštvalo to, že její verzi neuvěřil. A opět se pohádali.
Marisol: Ahoj tati. (řekla, když vešla do kuchyně)
Horatio: Víc mi neřekneš? (zeptala se)
Marisol: Eee... Promiň mi to zdržení, ale zdržela jsem se s holkama. (odpověděla)
Horatio: Jistě. (podotkl) Jak se ti to stalo? (zeptal se a ukázal na její pohmožděné oko)
Marisol: Při vystupovaní z auta. (odpověděla po pravdě)
Horatio: Tohle se ti nestalo při vystupování z auta. Že ne Marisol? (zeptal se znovu)
Marisol: Proč mi nevěříš?! Já ti říkám pravdu, ale ty mi nevěříš... Proč?! (zeptala se nechápavě) Ty si myslíš, že mě někdo napadl?! Ale takhle to nebylo!
Horatio: Marisol, nelži mi...! (rozčílil se)
Marisol: Já ti, ale nelžu. Proč mi nevěříš? (zeptala se znovu)
Horatio: Marisol...
Marisol: Jak se ti můžu s něčím svěřit, když mi nevěříš?! (zeptala se se zvýšeným hlasem)
Horatio: Ale takhle to není... (odpověděl)
Marisol: Tak jak tedy?! Pořád mi jen něco vyčítáš a pak to dopadne tak, že musím s tebou do laboratoře...
Horatio se na svou dceru udiveně podíval. Marisol couvla pák kroků dozadu. Měla nejspíš strach, že opět dostane facku... Pak se na svého tátu podívala a opět sklopila hlavu a dívala se do země.
Když k ní její otec přistoupil, ztuhla... Její otec jí však objal. Marisol chvíli váhala, ale nakonec svého tátu objala taky.

Následující den brzy ráno probudil Marisol hlasité zvonění budíku. Měla totiž jet se svým tátou do laboratoře. Netušila však, že bude moct zůstat doma.
Marisol se podívala na hodiny na budíku, hned po jeho zaklapnutí. Protřela si oči a zhluboka se nadechla... S odvahou vstala z postele a začala se připravovat na cestu.
Marisol: Dobré ráno... (řekl potichu, když přišla do kuchyně)
Horatio: Dobré ráno Marisol. (řekl na to a pokračoval) Běž zpátky do svého pokoje Marisol. Dnes se mnou do laboratoře nejedeš.
Marisol se na svého tátu udiveně podívala. Nevěřila vlastním uším.
Marisol: Tati... já... Děkuji. (řekla udiveně)
Horatio: Tak už běž. (podotkl)
Marisol nic neřekla. Usmála se a odešla do svého pokoje.

V laboratoři:
Do laboratoře přijel Horatio. Jen co vyšel z výtahu potkal na chodbě laboratoře Yelinu, která se zajímala o Marisol. Ptala se na ní kvůli tomu, protože John má za týden první stání u soudu. A tak chtěla vědět jak na tom je, a jestli o tom ví.
Yelina: Ahoj. (řekla, když potkala Horatia)
Horatio: Ahoj. (odpověděl)
Yelina: Jak se má Marisol? (zeptala se)
Horatio: Drží se.
Yelina: Opravdu? I když má John za týden stání?
Horatio: Marisol o tom neví... (podotkl)
Yelina: Neví? (řekla udiveně) Myslela jsem, že jsi jí to řekl.
Horatio: Pro ní je to uzavřený případ. A nechci aby to dál rozebírala.
Yelina: Aha...

Příště čti:
Ještě téhož dne volá Marisol Katherine a ostatním, že se může konečně s nimi setkat. Její kamarádi na ní však nemají čas a tak Marisol jede do vězení za Johnem.
Právě od Johna ve vězení se dozví, kdy má první státní u soudu.

DREAM of CRIME aneb JAK TO BYLO DOOPRAVDY - kapitola osmdesátá sedmá

4. april 2015 at 8:40 | Marisol |  DREAM of CRIME or HOW IT REALLY WAS
V laboratoři - sklad důkazů:
Marisol si musela ve skladu důkazů jako svůj trest odpracovat svůj noční výstup. Avšak i tentokrát se z toho snažila jakkoliv vyvlíknout.
Horatio: Řeknu ti jednou co máš dělat a víckrát to nebudu opakovat. Rozuměla jsi?! (řekl vážným hlasem)
Marisol: No dobře... (odpověděla)
Horatio: V každé krabici je několik sáčků s důkazy a tak složky. (podotkl) Budeš je muset přepočítat a vše zapsat sem! (dodal a ukázal na složku) Posloucháš mě vůbec?! (zeptal se rozčíleně)
Marisol: Ano... (odpověděla)
Horatio: Co jsem říkal?
Marisol: Že to mám počítat...
Horatio: (jen zakroutil hlavou) Za hodinu sem přijdu abych se podíval kolik toho máš. (řekl a odešel) Hlídejte jí. (řekl při odchodu strážníkovi)
Strážník: Jistě... (odpověděl)

Dům Caineových:
K domu Caineových přijely Lena a spol. Přijely za Marisol jestli by s nimy nešla na hřiště. Netušily, že Marisol není doma, ale se svým otcem v laboratoři.
Když jim po dlouhém zvonění nikdo neotvíral, rozhodly se Marisol zavolat. Marisol jim však napsala jen zprávu:
"Omluvám se holky, ale musela jsem jet s tátou do laboratoře. Po mém nočním výstupu... Ehm... On mi dokonce dal i facku..."
Holky jí začaly psát aby to někomu řekla. Ale Marisol to udělat nechtěla... Buď z respektu, strachu či z lásky ke svému otci...?

V laboratoři - sklad důkazů:
Uběhla hodina a Horatio šel zkontrolovat Marisol kolik toho za hodinu stihla. Marisol toho však moc neměla, protože si skoro celou hodinu psala se svými kamarádkami.
Zpráva: "Uteče..." "Nemůžu. Hlídají mě."
Horatio: Tak jak jsi na tom? (zeptal se a vzal do ruky složku) Tohle jsi udělala za celou hodinu?! (rozčílil se a hodil složku na stůl)
Marisol: Promiň...
Horatio: Dej mi svůj telefon.
Marisol: Proč? (zeptala se udiveně)
Horatio: Protože jsem to řekl! Tak dělej dej mi ho!
Marisol vytáhla z kapsy u kalhot svůj telefon a dala ho svému tátovi.
Horatio:
Teď dělej co máš! Za půl hodiny sem přijdu. (řekl a pokračoval) A neodejdeš odtud dokud to nedoděláš. Tak se snaž! (dodal a odešel)
Marisol potlačila slzy... Vzala do rukou složku a začala dělat na tom co jí dal její táta za úkol.
Za půl hodiny:
Horatio: Tak jak jsi pokročila? (zeptal se)
Marisol nic neřekla a podala svému tátovi složku. Horatio si papír ve složce pečlivě prohlédl, ale nic k tomu neřekl. Položil složku zpátky před Marisol a usmál se.
Horatio: Hmm... Pojď pojedeme na oběd.
Marisol: Dobře... (podotkla)

V restauraci:
Marisol byla se svým tátou na obědě v jedné z Miamských restaurací nedaleko laboratoře. Marisol asi nechtěla nikam pospíchat a tak jedla pomalu. Její táta jí však popoháněl tím, že se mají do laboratoře vrátit za 15 minut.
Pokusí se Marisol o útěk, kdy její otec na chvíli odejde?
Horatio: Jez! Za patnáct minut se musíme vrátit. (řekl vážným hlasem)
Marisol: Nemám hlad... (vyhrkla ze sebe)
Horatio: Nechtěj mě naštvat Marisol. (podotkl) Za chvíli se vrátím. (dodal a odešel)
Marisol: Dobře...
Jen co Horatio odešel se Marisol zvedla od stolu taky a nejspíš chtěla utéct. Ovšem udělala chybu, protože šla tím samým směrem jako její otec a skoro se s ním srazila...
Jakou výmluvu si asi vymyslí tentokrát?
Horatio: kam si myslíš, že jdeš? (zeptal se udiveně)
Marisol: Na toaletu... (odpověděla)
Horatio: Toalety jsou opačným směrem.
Marisol: Nechtěla jsem utéct. (bránila se)
Horatio: No jistě.

V laboratoři:
Když se marisol vrátila se svým tátou do laboratoře musela se opět vrátit k rozdělané práci. Tentokrát se slovy její otce, "že až to dodělá může jít domů."
Asi po třech hodinách za ní její otec přišel zda už to má hotové. A byl překvapen...
Horatio: Už to máš hotové? (zeptal se a položil si sako na opěradlo židle)
Marisol: Možná... (špitla a podala mu složku)
Horatio: Ani to nebolelo, co? (zeptal se, když si prohlédl papír ve složce a poté se na papíře podepsal)
Marisol: A co teď? (zeptala se nenápadně)
Horatio: Říkal jsem ti přece, že až to doděláš můžeš jít domů. (odpověděl) Nebo se pletu?
Marisol: Hmm... (zamručela) A co ty?
Horatio: Musím tu ještě zůstat. (podotkl) Strážník tě odveze domů. (dodal)
Marisol: Tak je to vždycky... (sykla)
Horatio: Marisol... (řekl varovně) Tak už běž.
Marisol nic neřekla a odešla i se stržníkem.

Příště čti:
Marisol se zraní při vystupování z auta. Její otec si myslí, že jí někdo napadl a opět se se svou dcerou pohádá.