DREAM of CRIME aneb JAK TO BYLO DOOPRAVDY - kapitola osmdesátá pátá

21. march 2015 at 11:45 | Marisol |  DREAM of CRIME or HOW IT REALLY WAS
Dům Caineových:
Už uběhly čtyři dny od zatčení Johna a Marisol se stále nemohla smířit s tím, že ho její otec nechal zatknout.
Marisol byla ve svém pokoji a dívala se na obrazovku svého notebooku. Na obrazovce byla velká fotka s ní a Johnem. Marisol si zapírala hlavu o ruce a z očí jí tekly slzy... Vzpomínala na chvíle s Johnem.
V tu chvíli do jejího pokoje přišel její otec. Chtěl si s ní promluvit, ale Marisol s ním mluvit nechtěla... Vinila ho z toho, že to hodil na Johna on.
Horatio: Marisol, promluvme si. (řekl, když vešel do jejího pokoje)
Marisol: Není o čem...! (sykla)
Horatio: Marisol to, že se Johnovy otisky na vražedné zbrani nejí moje chyba, ale jeho. (poznamenal)
Marisol: Já, ale vím, že on to neudělal! (řekla ostře a pokračovala) A taky si myslím, že to na něj někdo hodil...
Horatio: Marisol... (skočil jí do řeči, ale ani nedořekl to co chtěl, protože ho přerušila Marisol)
Marisol: A myslím si, že jsi to na Johna hodil ty! (vyhrkla ze sebe) Protože ho nenávidíš...
Horatio: Marisol, takhle to, ale nebylo. (bránil se)
Marisol: Tak jak tedy?! (zeptala se a odešla)

Na hřišti:
Marisol odjela za svými kamarády na hřiště. Už měla po krk svého otce a potřebovala přejít na jiné myšlenky.
Moc dobře věděla, že jim se může svěřit s čím bude chtít, potom všem... Jenom oni jí mohli pochopit...
Marisol: Bože já jsem tak strašně pitomá.
Judy Ne, nejsi Marisol. (uklidňovala jí) Jenom prostě, to teď nesmíš vzdát. (dodala)
Marisol: Nevím co mám dělat... Myslela jsem si, že mi alespoň tento vztah vydrží... (řekla naštvaně) Ale ne... Všechno se mi rozpadá, kvůli pitomím otiskům prstům na vražedné zbrani!
Katherine: Tvůj táta, ale říká, že John Christinu zabil. (podotkla)
Julie: Snad tomu nevěříš? (zeptala se)
Lena: Podle mě je to dobře ušitá a promyšlená bouda. (poznamenala) Neboj Mari, pravda vždy vyjde najevo.
Thomas: Na pravdu... (řekl a podal Marisol cigaretu)
Marisol: Já už nekouřím...
Jack: Tabák je neškodný. (namítl)
Marisol: Není to nelegální? (zeptala se)
Thomas: Je a není. (odpověděl) Co na tom? No tak Mari, nikdo se o tom nedozví. Hmm...
Marisol: Tak dobře. (řekla a s váhám si vzala cigaretu)

Dům Caineových:
Marisol se vrátila domů pozdě v noci. To už na ní čekal netrpělivě její otec, který nejenže měl o ní strach, ale navíc už jí chtěl nechat hledat...
Marisol však svému otci nechtěla nic vysvětlovat.
Horatio: Ne to nemusíš, už je tady. (řekl do telefonu, když se Marisol objevila ve dveřích) Díky Franku. (dodal a típl hovor) Kde si byla?!
Marisol: To je moje věc... (odsekla)
Horatio: Tak tvoje věc? (zeptal se vážně) To bych neřekl Marisol. Už jsem tě chtěl nechat hledat! (poznamenal a pokračoval) Ty jsi kouřila?
Marisol: Ne, nekouřila. (řekla po pravdě)
Horatio: Nelži mi! (rozčílil se)
Marisol: Nekouřila jsem, tati! Byla jsem na hřišti s Jackem a Thomasem. Oni kouřili...
Horatio: A ty? (zeptal se)
Marisol: Já ne! (odpověděla) Proč mi nevěříš? Jak ti můžu něco říct, když mi nevěříš?!(sykla)
Horatio: Marisol... (řekl klidným hlasem) Budeme si muset ustanovit pravidla.
Marisol: Zase ty tvoje pravidla! (sykla) Já ti nic vysvětlovat nemusím. A nebudu! (řekla naštvaně) Nech mě na pokoji. (dodala a odešla do svého pokoje)

Miami West:
Marisol jela brzy ráno navštívit Johna ve vězení. Dělala to od té doby co ho zatkli. Ale musela tajně, kvůli jejímu otci. Když se viděli jen pře sklo, byla i tak ráda. Protože si byla naprosto jistá, že John je nevinný.
John: Rád tě vidím. (řekl, když vzal sluchátko o dal si ho k uchu)
Marisol: Já tebe taky. (řekla a usmála se)
John: Hmm... Ví o tom tvůj otec? (zeptal se)
Marisol: Ne...! (sykla) Už jsem ti to říkala minule.
John: Jo já vím. Promiň... (podotkl a usmál se) Co dělá Jack a Thomas?
Marisol: Kluci jsou už v pohodě. (odpověděla) A holky celkem taky. (dodala)
John: A co ty?
Marisol: Jak to myslíš? (zeptala se udiveně)
John: Ehm... Po to mém zatčení... Co ty a otec?
Marisol: Nechci o tom mluvit, ano?! Prosím...
John: Dobře. (poznamenal) Mluvila jsi někdy teď s rodiči od Christiny? (zeptal se)
Marisol: Ne nemluvila... (odpověděla) Ale naposledy jsem je viděla na jejím pohřbu. (pokračovala) Dívali se na mě provinile. Jako bych za to mohla i já...
John: Ty za to nemůžeš, Mari. Hmm... (podotkl) Jo, abych nezapomněl můj právník dělá na tom, abychom už nemuseli kecat přes telefon. (řekl a zasmál se)
Marisol: Hmm... Děkuji. (podotkla a usmála se)
John: Mně neděkuj, ale mému právníkovi.

Příště čti:
Marisol se opět pohádá se svým tátou a zase uteče za svými kamarády. Tentokrát se však domů vrátí opitá a opět pozdě v noci. Její otec už to nemůže ustát a druhý den s ním Marisol musí jet do laboratoře, kde mu musí pomáhat. Marisol to však všechno napíše Julii, která jí hledala u nich doma, aby šla i s ostatními na hřiště.
Jak to nakonec dopadne? Bude muset Marisol jezdit se svým otcem každý den do laboratoře, po tom všem co udělala?
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement