DREAM of CRIME aneb JAK TO BYLO DOOPRAVDY - kapitola osmdesátá první

17. january 2015 at 12:30 | Katherine |  DREAM of CRIME or HOW IT REALLY WAS
Dům Riemsových:
Když do kuchyně přišly Judy, Julie, Christina a Lena nečekaly, že je Juliina matka volala kvůli poručíku Caineovi.
Julie: Co se děje mami? (zeptala se udiveně)
Barbara: Jak to bylo s Marisol?! (zeptala se naštvaně)
Julie: Áá..., už chápu Marisol si zase stěžovala... (sykla)
Barbara: Julie, chci vědět, jestli jste napadly dceru poručíka Cainea.
Judy: Nenapadly... (vyhrkla ze sebe)
Horatio: tak pro má na tváři modřinu? (zeptal se)
Lena: Možná někde upadla. Co já vím. (zasmála se)
Barbara: Julie, řekni mi jak to bylo.
Julie: (chvíli mlčela) Tak dobře... Dnes ve škole jsme si na ní počkaly a uhodily jí. Stačí?! (sykla)
Judy: Julie?
Barbara: Proč Julie?
Julie: To je jedno, mami... (řekla a odešla)
Hned poté odešly i Lena, Christina a Judy.
Barbara: Omlouvám se vám poručíku. (řekla zklamaně)
Horatio: Vy se nemáte za co omlouvat.
Poté se Horatio rozloučil s Barbarou a odešel. Venku na něj však čekala Julie a snažila se mu všechno vysvětlit a omluvit se mu...
Julie: Počkejte, prosím...! (zavolala na Horatia)
Horatio: Co se děje Julie? (zeptal se)
Julie: Mrzí mě, jak jsme se chovaly k vaší dceři. Omlouvám se.
Horatio: Neměla by jsi se spíš omluvit Marisol? (zeptal se udiveně)
Julie: Nevím zda potom všem bude chtít se mnou a s holkama mluvit. Mohl by jste jí vyřídit, že nás to mrzí, a že se jí za to vše omlouváme? (zeptala se nenápadně)
Horatio: Hmm... Julie, tohle si musíte vyřídit samy. (podotkl, nastoupil do svého auta a odjel)

Ve škole:
Následujícího dne, kdy dorazila Marisol do školy potkala na chodbě Julii. Ta se jí především chtěla omluvit a vše jí vysvětlit. Jak na tohle bude Marisol reagovat?
Julie: Mari! Mari! (zavolala na marisol)
Marisol: Co zas?! (zeptala se) Jestli mě chceš zase uhodit, tak si posluž...
Julie: Ne to opravdu nechci. (odpověděla) Ehm... Víš moc mě to mrzí... (řekla zamlkle)
Marisol: Není to zas nějaká past? Jedna z vás se se mnou znovu skamarádí a ta další mě napadne...
Julie: Tak to není Mari. Musíš mi to věřit. Prosím....
Marisol: Ehm... Já nevím Julie, je to pořád to samé. Myslíte si, že mě můj táta vytáhne z každého průšvihu. ale tak to není...! (rozčílila se) Promiň Julie, ale tohle si budu muset promyslet. (řekl a odešla)
Julie: Promiň Mari...

V parku:
Marisol a Johnem jeli po škole do parku. Marisol se mu svěřuje s tím, že jí ve škole potkala Julie a co jí řekla. John se jí snaží přesvědčit, že by jim měla odpustit...
Marisol: Už jsi na tom někdy stál? (zasmála se)
John: Naposledy na základce... (uchechtl se) Ale prý se to nezapomíná. (dodal)
Marisol se podívala zklamaně do země. Protože tohle přesně jí řekl Kevin, když byli spolu poprvé na bruslích.
John: Jsi v pořádku? (zeptal se)
Marisol: Ano... Já jen, už mi to někdo řekl. (podotkla) Promiň. (řekla a usmála se)
John: Ehm... Dobře. Tebe však ještě něco trápí, že?
Marisol: (přikývla) Dnes jsem potkala Julii. Ehm... Nevím, zda jim to mám odpustit. (podotkla)
John: Chápu tě Mari. Ale, každý z nás si zaslouží druhou šanci. Nemyslíš? (zeptal se)
Marisol: Asi ano. (poznamenala) Jo máš pravdu... (řekla a usmála se)
John: Hmm... Máš dobré srdce Marisol. Stejně jako tvůj otec. (podotkl a usmál se)
Marisol: Od tebe to zní jako lichotka. (zasmála se) Ale děkuji...
John: Hmm... Dáme si závody? (zeptal se)
Marisol: Proč ne. (řekla a políbila Johna)

Dům Caineových:
Pozdě večer přijel domů Horatio. Netušil však, že jeho dcera se už usmířila se svými kamarády a pozvala je domů bez jeho vědomí. Jak na to bude reagovat?
Judy: Říkal to, že ano? (zasmála se)
Julie: Ehm... Mrzí nás, že jsme ti vyčítaly, že ti Davis odložil tu seminárku. (poznamenala)
Marisol: To je v pořádku...
Judy: Kdy jdeš vlastně k tomu soudu? (zeptala se)
Marisol: Za čtyři dny... Kdyby to záleželo na mně a ne na mém tátovi tak bych tam nešla... (řekla zamlkle)
Lena: Zvládneš to. Neboj...
V tu chvíli se ve dveřích domu objevil Horatio, a když slyšel hluk z pokoje své dcery, byl vyděšený...
Katherine: Jsi v pořádku Mari? (zeptala se starostlivě)
Marisol: Ano i ne... (odpověděla zamlkle) Táta, chce... chce abych se až do soudu zdržovala doma. A, když někam jdu chce to vědět. Je to pořád to samé...
Marisol však nevěděla, že její otec stojí za dveřmi jejího pokoje. Když to její otec uslyšel odešel a čekal až Katherine, Christina, Lena, Judy a Julie odejdou a bude si moc s Marisol promluvit.
Marisol: Uvidíme se zítra. Ahoj. (řekla, když se loučila s holkama)
Judy: Ahoj Mari. Doufám, že přijdeš.
Marisol: Pokusím se. Ahoj...
Katherine: Ahoj...
Když Lena a ostatní odešly, Marisol si opět musela poslechnout poznámky svého otce.
Horatio: Marisol. (řekl, když chtěla odejít do svého pokoje)
Marisol: Tati já nevěděla, že už jsi doma.
Horatio: Ano jsem. Už asi dvě hodiny. A ty jsi mi ani nedokázala zavolat, že tu budeš mít návštěvu.
Marisol: Promiň tati... (podotkla)
Horatio: Teď se mi omlouváš?! Marisol o tomhle jsme si snad něco řekli! (rozčílil se)
Marisol: Ty jsi to slyšel? (zeptala se, protože pochopila kam tím její otec směřuje)
Horatio: Ano slyšel. (odpověděl) Každé slovo Marisol. A nebylo to od tebe pěkné...
Marisol: Mrzí mě to tati... Promiň... (řekla zamlkle) Asi tě nemám žádat o to, jestli můžu jít s holkama na hřiště. (dodala zamlkle)
Horatio: Tohle si budu muset promyslet Marisol.

Příště čti:
Po soudu a potom všem se všechno změní...
Uběhly dva roky a blíží se promoce našich studentů medicíny. Marisol se vrací pozdě večer se svým otcem domů. Oba uslyší výstřely a před nimi se objeví zakrvácená Christina Buttlerová, kamarádka od Marisol. Marisol se jí snaží oživit..., marně Christina umírá. Vyšetřování je vede ke všem kdo byl Christině blízký, její kamarádi i k její rodině.
Koho nakonec z její vraždy usvědčí? To se dozvíte v následujících kapitolách...
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement