DREAM of CRIME aneb JAK TO BYLO DOOPRAVDY - kapitola padesátá sedmá

3. june 2014 at 10:20 | Marisol |  DREAM of CRIME or HOW IT REALLY WAS
Ve škole:
Davis: Doufám, že jste se všichni připravili na dnešní hodinu! A nesmím zapomenout na přihlášky ke studium v New Yorku. (řekl, když vešel do třídy) Takže kdo má přihlášky podepsané, může mi je odevzdat. (dodal)
Jako první ke katedře přišel Jack. Za ním se postavil Thomas, Marisol, Katherine, Judy, Julie, Lena, Christina a další...
Davis: Tohle mám předat vedení školy, pane Handrssi? (zeptal se, když vzal do ruky Jackovu přihlášku, která byla celá skrčená)
Jack: Ehm... To je těžké vysvětlovat pane profesore... (řekl a nevině se usmál)
Davis: Hmm... Posaďte se. (zamručel) Pane O'Donnelli? Vidím, že vaše přihláška má o něco lepší vzhled než přihláška vaše kolegy.
Thomas se ani nestačil nadechnout a říct něco ke své obhajobě, protože ho přerušil profesor Davis.
Davis: Bez komentáře, pane O'Donnelli. (podotkl)
Thomas nic neřekl a odešel si sednout... Ke katedře přistoupila Marisol. Její přihláška měla čistý vzhled a byla rovná bez jakékoliv závady.
Davis: Slečno Caineová... Hmm... Vidím, že vaše přihláška vypadá tak jak by měla... (řekl a usmál se)
Marisol: (se prvně usmála) Děkuji... (podotkla)
Ke katedře poté přistoupily ještě Katherine a ostatní... Když už všichni odevzdali své přihlášky řekl ještě profesor Davis pár slov k testům.
Davis: Testy mají tři kola a první test je již tento týden v pátek. Další dva testy budou příští týden. Aby jste se do New Yorku dostali, potřebujete získat maximálně 250 bodů. Pokud získáte méně, například 230 bodů, je tu možnost, že se tam dostanete. (poznamenal) Máte nějaké dotazy? (zeptal se)
Jack: (se přihlásil) Kolik procent myslíte, že máme na to, aby jsme se do toho New Yorku dostali, když získáme těch 230 bodů? (zeptal se)
Davis: Pane Handrssi, 250 bodů je stanovená hranice. Takže pokud získáte 109 bodů tak se tam asi těžko dostanete. (odpověděl)
Jack: Aha... Děkuji... (podotkl)
Thomas: Říkám ti to nerad Jacku, ale nebudeš to mít zas tak s Davisem jednoduché. (zašeptal a zasmál se)
Jack: Jen jsem se zeptal... Nějak jsem to nepochopil... (zamručel)

V laboratoři - Horatiova kancelář:
Do laboratoře přijela Rebecca a namířila si to zrovna za Horatiem do jeho kanceláře.
Rebecca: Ahoj. (řekla, když vešla do Horatiovi kanceláře)
Horatio: Ahoj. (řekl a usmál se)
Rebecca: Platí dnes ta večeře? (zeptala se)
Horatio: Jistě, že ano. U koho? u mě nebo u tebe?
Rebecca: Co u tebe? Hmm…, doufám, že to, ale nebude vadit Marisol… (podotkla)
Horatio: Marisol je na koleji, takže o tom ani nebude vědět. (řekl na rovinu)

Na školním hřišti:
Po škole se naše parta vydala na školní hřiště. Všichni si začali bavit o tom jestli dají testy. Někteří měli, ale jasno, že někdo z nich by to dát mohl.
Katherine: Ty testy budou těžké...
Judy: Jo a navíc první kole je už v pátek! (vyhrkla ze sebe)
Marisol: Snad to zvládneme. Musíme si hlavně věřit.
Jack: Marisol, jak jsem řekl ty budeš jediná kdo ty testy dá. (podotkl a usmál se)
Marisol: Moc vtipný...
Thomas: A co je na tom Mari? Jen ti chce zvednout náladu. (poznamenal)
Marisol: Máš pravdu Thomasi, mám špatnou náladu... Už hodně dlouhou dobu... (řekla zamlkle)
Julie: Co se stalo Mari? (zeptala se)
Marisol: Už vím, s kým se můj otec schází. Ehm... jde o tu ženskou od návladní. (odpověděla po pravdě)
Christina: Ale, ale… cítím z toho žárlivost. (řekla a zasmála)
Marisol: To, ale není vtipný Christino! Ona je..., no jak bych to řekla... (nedořekla ani co chtěla a do řeči jí skočila Lena)
Lena: Hmm... Fúrije? (podotkla a zasmála)
Marisol: Přesně. Děkuji...
Katherine: Sice nevím jak ta ženská vypadá, ale taky by mi asi vadilo, kdyby moje máma nebo táta chodili s někým kdo se mi nezamlouvá... (podotkla)
Judy: Ale na nás to bohužel nezáleží.
Marisol: Kdyby jste jí viděly. Proto jsem se tehdy s tátou pohádala... (řekla zamlkle)
Lena: Hmm... Chtěla jsi mu jí vymluvit? (zeptala se)
Marisol: Ne to ne, ale docela mi vadí, že on si může chodit za kým chce, kdy chce... a já mu musím říct kde jsem a s kým jsem! (rozčílila se)
Julie: Rodiče... (řekla a podívala se při tom na Marisol) Eee..., promiň...
Marisol: To je v pořádku.
Judy: Můj otec to zas tak neřeší je dvacet čtyři hodin v kanceláři... A máma je v klidu. (řekla a usmála)
Lena: Nechci tě strašit Marisol, ale dokázala by sis představit, kdyby jsi tvůj otec vzal tu fúriji? (zeptala se nenápadně)
Marisol: Moc vtipné... Ne nedokázala.
Jack: Hmm... A kdyby potom měli děcko. Víš, že většinou za všechno dostává starší? (zeptal se)
Thomas: Mladší si tož kladou velké nároky... (zasmál se)
Marisol: Hele nechte toho! Nic takového se nestane! (bránila se)
Thomas: Aby ses nedivila, hmm... (usmál se)
Marisol se na chvíli zamyslela do budoucnosti. Jak by to asi vypadalo kdyby si její otec vzal Rebeccu Nevinsovou?

Dům Caineových (o pár let později):
Marisol po narození jejího nevlastního bratra Kylea už nebyla ta, o kterou by se měl tatínek bát. Od té doby co se k nim Rebecca nastěhovala se u nich doma všechno změnilo. A jak moc...?
Marisol: (byla ve svém pokoji a telefonovala s Johnem) Je příšerná! Těším se na víkend..., až tě uvidím.
John: Já taky. Miluji tě, (ozvalo se v telefonu)
Marisol: Já tebe taky.
V tu chvíli se ve dveřích Marisolnina pokoje objevil Kyle. Sedl si vedle Marisol a vytrhl jí telefon z ruky. Marisol to naštvalo a začala na Kylea křičet.
Marisol: Vrať mi ten telefon! (rozčílila se)
Kyle: Ne! (odsekl)
Marisol: Ty smrádku malý, dej mi ho!
Kyle začal brečet. Hodil telefon na zem a utekl do kuchyně. Marisol se mezitím snažila spravit rozbitý telefon. V tu chvíli se tam objevila naštvaná Rebecca.
Rebecca: Jak si to jako představuješ?! (zeptala se naštvaně)
Marisol: Vzal mi telefon... (odpověděla)
Rebecca: Hmm... jistě.
Marisol: Je rozbitý! A navíc mi ten malý spratek nemá co chodit do pokoje! (odsekla a odešla)
O pár hodin později se domů vrátil Horatio. Když mu, ale Rebecca řekla co se stalo naštval se.
Rebecca: Ahoj. (řekla, když se ve dveřích objevil Horatio)
Horatio: Ahoj...
Rebecca: Hmm... Marisol už zase křičela na Kylea. (poznamenala)
Horatio: Už zase?! Jdu si s ní promluvit. (řekl a odešel za Marisol)
Marisol ležela na posteli a v uších měla sluchátka od MP3. Když se u ní v pokoji objevil její otec byla naštvaná...
Horatio: Marisol! (řekl, když se objevil ve dveřích jejího pokoje)
Marisol: Ahoj tati... (řekla a vytáhla si sluchátka z uší)
Horatio: Rebecca mi řekla co se tu stalo. (podotkl)
Marisol: Hmm...
Horatio: Víc mi k tomu neřekneš? (zeptal se nechápavě)
Marisol: Promiň tati, ale já nemám co říct...
Horatio: Marisol, takovou tě neznám. (poznamenal)
Marisol: Řeknu ti akorát to, že mi Kyle rozbil telefon...! (naštvala se, dala svému otci do rukou v průhledném sáčku rozbitý telefon a odešla)
Marisol od těch dob chodila jen na jedno místo, které jí připomínaly doby kdy ještě byla s tátou sama.
Horatio: Marisol, věděl jsem, že tě tu najdu. (řekl a posadil se vedle ní)
Marisol: Myslela jsem si, že tě nezajímá kam chodím... (řekla zamlkle)
Horatio: Marisol, ty přece moc dobře víš, že to tak není. (podotkl)
Marisol: Opravdu?
Horatio: Opravdu Marisol. (řekl a usmál se) Mám tě rád. (dodal)

Příště čti:
Všichni studenti včetně Marisol se chystali na testy. Jak se jim bude dařit?
 

1 person judged this article.

Comments

1 Dana Dana | 3. june 2014 at 20:23 | React

Ta Marisolnina představa :D Mě podržte :-P  :-D

2 Běla F. Běla F. | 4. june 2014 at 15:26 | React

Ten začátek je super, jak Davis kontroluje každou přihlášku (jaký má vzhled) :D A ta Marisolnina představa, :D u té se jsem se pobavila nejvíc :-D :-P  :-D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement