DREAM of CRIME aneb JAK TO BYLO DOOPRAVDY - kapitola třicátá šestá

16. november 2013 at 14:10 | Katherine |  DREAM of CRIME or HOW IT REALLY WAS
New York:
V laboratoři:
Horatio: Tak mluv kde je! (řekl rozčíleně)
Aaron: Je mnoho míst kde by mohla být... (řekl a zasmál se)
Earl: Ty léky byly pro ni? (zeptal se a hodil sáček se sedativy na stůl před Aarona)
Aaron: Je to možné.
Horatio se už neudržel vzal Aarona za límec jeho košile a přirazil ho ke zdi.
Horatio: Tak mluv! Kde je Marisol?! (zeptal se rozčíleně)
Aaron: Dobře, dobře řeknu ti to. Je na tom samém místě jako před dvanácti lety. (odpověděl po pravdě)
To už Earl držel v ruce mobil aby zkontaktoval posily.
Aaron: A Cainee pospěš si..., možná už není mezi živými. (řekl a zasmál se)
Horatio: Odveďte si ho než mu přelámu kosti v těle... (rozčílil se)
Earl: Horatio ty víš kde jí drží? (zeptal se)
Horatio: Jo to vím přesně... (řekl nasadil si sluneční brýle a odešel)

Staré skladiště:
Do starého skladiště dorazili policejní vozy. Jako první do vnitř skladiště šli Horatio s Earlem. Daniel už nejspíš příchod Horatia očekával...
Daniel: Hmm... Horatio jak dlouho to je, co jsme se neviděli? Deset let, řekl bych. (podotkl a zasmál se)
Horatio: Kde je Marisol Danieli? (zeptal se a namířil zbraní na Daniela)
Daniel: Je zavřená v té samé díře jako jsi byl před dvanácti lety zavřený i ty. (odpověděl)
Horatio: Odveď ho Earle, vím kde to je.
Earl: Dobře, hned budu u tebe. (poznamenal, když nasazoval Danielovi pouta)
Horatio otevřel ocelové dveře a sešel schody, kde byla zavřená Marisol. A docela se zhrozil, když jí viděl bezmocně ležet na zemi.
Horatio: Marisol... (řekl když se k ní naklonil) Marisol no tak... (Marisol, ale nereagovala) Earle! (zavolal na něho)
Earl: Co se děje Horatio? (zeptal se když k němu doběhnul)
Horatio: Zavolej záchranku... Ale rychle!
Earl: To nebude ani třeba Horatio, mám zdravotnický kurz, léky nosím stále u sebe. (podotkl a vytáhl něco z kapsy)
Hned co vytáhl léky z kapsy u saka je aplikoval Marisol. Horatio to však docela vystrašilo a chytil Earla za zápěstí...
Horatio: Co to děláš?! (zeptal se rozčíleně)
Earl: Důvěřuj mi, vím co dělám... (odpověděl)
Po chvíli se Marisol probrala a první co udělala, že objala svého otce.
Marisol: Tati... (řekla a objala svého otce)
Horatio: Jsem tady Marisol..., jsem tady. (řekl a objal jí taky)
Venku před skladištěm už byla Marisol v rukou lékařů. Naštěstí měla jen pár pohmožděnin od toho pádu, takže nemusela ani do nemocnice a to jen díky Earlovi.
Horatio: Asi bych ti měl poděkovat. Zachránil jsi jí život. (řekl a podal Earlovi ruku)
Earl: Rád jsem to udělal Horatio. (řekl a podal Horatiovi ruku taky) Ale budete tu muset přijet k soudu.
Horatio: Hmm... to mě napadlo.
Po chvíli se k nim přišla Marisol to už dával pilot vrtulník Horatiovi najevo, že by měli letět.
Horatio: Pojedeme domů..., lépe řečeno poletíme, ano? (řekl Marisol)
Earl: Uvidíme se příští měsíc u soudu. (poznamenal)
Horatio: Jistě, rád jsem tě viděl Earle. (řekl a usmál se)
Earle: Já tebe taky... (podotkl a odešel)
Horatio s Marisol poté odešli taky a nasedli do vrtulníku, který je odvezl až domů, do Miami...

Miami:
U Horatia doma:
Po návratu do Miami a po předlouhém týdnu se snažil Horatio vysvětlit Marisol co se tehdy stalo. Sice věděl, že jí to měl říct už dávno, ale za těchto okolností, které se odehráli musel s pravdou ven.
Marisol: Tati ty si ty muže znal? (zeptala se)
Horatio: "Znal" je špatné slovo Marisol, já je až moc dobře znám... (odpověděl popravdě)
Marisol: Co se stalo před dvanácti lety? Říkali, že jsi je zradil...
Horatio: Marisol bylo to úplně jinak a teď už vím, že jsem ti měl říct pravdu už dávno. Takže mě teď poslouchej, ano?
Marisol: Dobře... (podotkla)
Horatio: Začalo to před dvanácti lety když ti byli čtyři. Někdo tě odvezl ze školky, dřív než tam dorazila tvá matka. Tehdy to všechno začalo. Mě unesli taky, když jsem se vracel od soudu. Píchnul jsem a probudil jsem se až v tom samém domě, kde tě drželi. Vydírali mě, chtěli papíry k jednomu případu, na kterém jsem tehdy pracoval s Earlem... (řekl po pravdě)
Marisol: Jak jsme se odtamtud dostali? (zeptala se nechápavě)
Horatio: To je krapet složitější Marisol. Ale dva z nich to nepřežili... (odpověděl po pravdě)
Marisol: Oni byli čtyři? (zeptala se udiveně)
Horatio: Ano. Dva roky byl od nich klid, ale pak se znovu ukázali. Chodili mi domů výhružné dopisy... A asi po týdnu se ukázali u nás doma, a podpálili nám ho. Proto jsem tehdy myslel, že to matka nepřežila.
Marisol: To oni zabili matku? (zeptala se)
Horatio: Ano... (odpověděl) Mrzí mně to Marisol..., mrzí mně to, že jsem ti to neřekl dřív…
Marisol už však nic neřekla a objala svého otce se slzami v očích a její otec zas objal ji.

Příště čti:
Pokud chceš vědět jak dopadl soud, tak běž na druhý blog http://my-stories-tales.blog.cz/ a přečti si povídku Great Court, kde se to dozvíš.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement