DREAM of CRIME aneb JAK TO BYLO DOOPRAVDY - kapitola třicátá první

30. october 2013 at 10:55 | Marisol |  DREAM of CRIME or HOW IT REALLY WAS
U Horatia doma:
Horatiovi se nelíbí, že je Marisol celý víkend ve svém pokoji. Marisol je však na svého otce ještě naštvaná a nehodlá s ním být v jedné místnosti. Tentokrát se, ale Horatio nepohádá s Marisol, ale s její matkou... Jejich hádku uslyší Marisol a bere vinu na sebe.
Horatio: Kde je Marisol? (zeptal se)
Julia: Je ve svém pokoji. (odpověděla po pravdě)
Horatio: To je tam zavřená celý víkend?! (zeptal se rozčíleně)
Julia: Nejspíš ano...
Horatio: Co tam celý víkend dělá?! Ale takhle to dál nepůjde Julie, bude jezdit se mnou do laboratoře! Však pro ní se tam nějaká práce už najde.
Julia: Horatio, posloucháš se vůbec co říkáš?! (zeptala se nechápavě)
Horatio: Až moc dobře Julie. Nebude celé prázdniny zavřená doma! Alespoň se naučí jak se má chovat! (řekl naštvaně a chtěl odejít)
Julia: Vždyť jí zničíš život! Vůbec si ho neužije! Vždyť má kluka a potřebuje trochu prostoru i pro sebe! (zavolala na něho)
Horatio jí však už neodpověděl, jen mávl rukou a odešel. Všechno však slyšela Marisol a s brekem utekla do koupelny, kde se zamkla... Julia se jí snažila domluvit, ale Marisol neodemkla...
Horatio se vrací domů asi po půl hodině. To se Julia ještě snaží domluvit Marisol aby odemkla, snaží se však marně...
Horatio: Julie?! (zavolal, když vešel do domu)
Julia: Horatio! Potřebuji pomoc...!
Horatio: (vyběhnul schody a sám nevěřil co se stalo) Co se stalo? A kde je Marisol? (zeptal se nechápavě)
Julia: Zamkla se v koupelně a nechce vyjít ven... (odpověděla vystrašeně)
Horatio: Pusť mě ke dveřím.
Julia udělala to co chtěla a měla taky docela strach...
Horatio: Marisol, otevři ty dveře! Marisol! (z koupelny se však nikdo neozýval) Julie jdi stranou.
Julia: Co chceš dělat Horatio? (zeptala se nechápavě)
Horatio: Vyrazím ty dveře... (řekl a opravdu dveře vyrazil)
Marisol však byla v bezvědomí a ležela bezmocně ve vaně...
Horatio: Marisol co si to provedla....? (řekl když vzal do ruky krabičku s léky, která ležela vedle Marisol a hned poté jí dal Julii)
Julia: Horatio co je to? (zeptala se nechápavě)
Horatio: Teď není čas na vysvětlování, volej záchranku...!
Záchranka tam byla hned, ale záchranáři nechtěli aby s Marisol jel její otec…

V nemocnici:
Se pomalu probouzela Marisol. Vedle ní seděla Julia, Horatio stál venku a čekal nejspíš zda tam bude moc jít i on...
Julia: Marisol... no konečně... (řekla ještě vystrašeně)
Marisol: Kde je otec...? (zeptal se)
Julia: Mám ho zavolat?
Marisol: Ne... (odpověděla a otočila se k Julii zády)
Julia pochopila, že má odejít... Šla hned za Horatiem, který vzal vinu na sebe...
Horatio: Jak je na tom? (zeptal se, když viděl přicházet Julii)
Julia: Hmm... to sama nevím.
Horatio: Půjdu za ní. (řekl a chtěl jí za Marisol, Julia ho však zdržela)
Julia: Horatio, to ani nemusíš... Myslím, že nechce mluvit ani s jedním z nás... (řekla mu po pravdě)
Oba dva nakonec odjeli zklamaně domů…

V laboratoři:
Uběhly dlouhé dva dny potom co se stalo. Marisol právě dnes propouštěli z nemocnice a ona sama si nepřála aby u toho byl její otec, ale jen její matka. Jejího otce to celkem vzalo a nedokázal se vyrovnat s tím, že by Marisol navždy ztratil...
Yelina: Ahoj, slyšela jsem co se stalo Marisol... Mrzí mně to. (řekla, když se objevila ve dveřích Horatiovi kanceláře)
Horatio: Jo to mně taky. (podotkl zamlkle)
Yelina: Já myslela, že jí dnes propouštějí z nemocnice? (zeptala se udiveně)
Horatio: Ano to máš pravdu propouštějí, ale nechtěla abych u toho byl...
Yelina: Je pořád na tebe naštvaná?
Horatio: Ano to je.
Yelina: Horatio, měl by sis s ní promluvit. (pobízela ho)
Horatio: Ale já se snažím Yelino..., jen nevím jak... Když přijdu za ní, odejde... (odpověděl po pravdě)
Yelina: Na něco už přijdeš, hmm... (řekla a usmála se)

U Horatia doma:
Bylo to už asi přes hodinu, co se Horatio vrátil domů... Marisol seděla venku na lavičce před domem, i když to nevypadalo, že by bylo nějaké teplo. Blížila se to tiž bouřka a teplota klesla o několik stupňů. Její otec stál u okna pil svojí kávu a pozoroval Marisol. Po chvíli položil hrnek s kávou na stůl a šel za Marisol.
Horatio: Není ti zima? (zeptal se nenápadně, když přišel za Marisol)
Marisol: Ne... (špitla)
Horatio: Opravdu? (zeptal se znovu, dal Marisol přes ramena svoje sako a sedl si vedle ní)
Marisol: (se podívala na svého otce a jako by svým pohledem děkovala) Moc mě to mrzí... Udělám cokoliv co mi řekneš, klidně si to i odpracuji... Jen chci aby si mi to odpustil... (vyhrkla ze sebe)
Horatio: Marisol tohle já, ale po tobě nechci. (podotkl a pokračoval) Chci jen aby si mi už nikdy nelhala, ano?
Marisol: (se jen udiveně podívala) Slibuji... (odpověděla a opřela se o otcovo rameno)
Horatio: Dobře... Půjdeme raději dovnitř.
Oba dva nakonec společně odešli do domu.

Příště čti:
Uběhl měsíc potom to incidentu a Marisol se svým otcem začal zase bavit, i když jí její otec zas tak moc ještě nevěřil. Horatiovi volá vystrašená Julia, že jí někdo sleduje. Když se, ale Horatio s Julii setká je pozdě... Julia umírá v Horatiově náručí...
Kdo sledoval a zabil Julii? Horatio má typ kdo by to mohl být.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement