DREAM of CRIME aneb JAK TO BYLO DOOPRAVDY - kapitola třicátá

26. october 2013 at 8:40 | Katherine |  DREAM of CRIME or HOW IT REALLY WAS
U Horatia doma:
Marisol se pohádala se svojí matkou jen kvůli tomu, aby jí s něčím pomohla. Jejich hádku uslyšel Horatio a zastal se tentokrát Julie. Marisol to nejspíš naštvalo a odešla do svého pokoje. Horatio šel za ní aby se své matce omluvila, Marisol však na jakoukoliv omluvu kašle a místo toho odešla za Katherine. Ale ještě před tím než odešla jí dal její otec facku a ta do něj za to vrazila...
Julia: Marisol, nechceš mi pomoct to tu trochu uklidit? (zeptala se nenápadně)
Marisol: Uhodla si..., nechci. (odpověděla)
Julia: To budeš celý víkend ve svém pokoji? (zeptala se znovu)
Marisol: Musím se učit na zkoušky. Takže promiň...
Julia: Marisol na učení máš zítra celý den, a navíc... (než, ale stačila do říct to co chtěla skočila jí do řeči Marisol)
Marisol: A navíc co?! Mohla by si mně nechat na pokoji! Tebe taky nikdo nezatěžuje zbytečnostmi! (odsekla jí a chtěla odejít do svého pokoje, zadržel jí však, ale její otec)
Horatio: Marisol jak se to bavíš se svou matkou? (zeptal se, když šel dolů ze schodů)
Marisol: Áá..., pozor přišel tvůj zastánce.
Horatio: Omluv se. (řekl se zvýšeným hlasem)
Marisol: Nemám za co. (řekla a odešla do svého pokoje)
Julia: Mrzí mně to Horatio..., už nevím co mám dělat... (podotkla zamlkle)
Horatio: Ty se nemáš za co omlouvat Julie… Spíš by se měla omluvit ona. (řekl a šel za Marisol do jejího pokoje a poté ještě dodal) A taky se ti omluví.
Julia: Horatio, nech jí... (zavolala ještě na něho, ale už jí nejspíš neslyšel)
Horatio byl hodně naštvaný, že se Marisol ke své matce takhle chová a proto to nechal jen tak.
Horatio: Běž se okamžitě své matce omluvit! (řekl Marisol jen co se objevil ve dveřích jejího pokoje)
Marisol: Na nějakou omluvu ti kašlu. (odsekla)
Horatio: Tak na to zapomeň. Já osobně dohlédnu na to, aby si se jí omluvila.
Marisol: A ona se mi omluví kdy?! Že se na mně celých deset let vykašlala! (zeptala se nenápadně)
To už se Horatio neudržel a dal Marisol facku. Marisol se naštvala, vrazila do svého otce ramenem a utekla se slzami v očích…

Ve škole:
Uběhl týden, ale Marisol na to co se stalo mezi ní a jejím otcem nezapomněla. I když končili ve škole věděla, že teď bude muset, alespoň na těch pár hodin zapomenout.
Všichni vzdávají čest Madison Eppsové, která zemřela tragickou smrtí...
Davis: Dobrý den, univerzito Miami. Rád bych teď promluvil jak za univerzitu tak i za ředitele Thomase Eppse, který bohužel po tragické události naší školu opouští. (řekl a pokračoval) Tenhle školní rok byl plný zvratů, nových objevů, nových přátelství i lásek, ale nepatří mezi nejšťastnější. Abych to lépe upřesnil..., museli jsme se vypořádat s překážkami, jako byli drogy a smrt jedné z našich studentek Madison Eppsové. Proto bych teď chtěl vyzvat všechny kdo se konce školního roku zúčastnili, aby vzdali čest Madison Eppsové... První bych chtěl vyzvat studenty medicíny druhého ročníku... (podotkl a sedl si na židli)
Na pódium šel jako první Jack. Nebyl sice moc rád, že musí vzdávat čest zrovna Madison, ale udělal to...
Jack: Ahoj lidi! Vím, že Madison byla právě ta co nás asi moc v lásce neměla, ale i přesto chci ať odpočívá v pokoji. Vím, že většina z nás všech tu ani není jen kvůli tomu, aby jí nemuseli vzdávat čest, ale i ona byla jedná z nás..., takže Madison, i když si byla občas protivná odpočívej klidně v pokoji... (řekl a odešel)
Po Jackovi tam přišel Thomas, ten měl podobný proslov... Ale co Marisol, která neměla Madison ráda kvůli tomu co se mezi nimi stalo?
Marisol: (se postavila k mikrofonu a chtěla začít číst s připravené řeči, ale místo toho jí dala bokem a mluvila od srdce) Já..., já bych tady chtěla přede všemi říct, že Madison byla opravdu jako jedná z nás. I když měla občas na někoho z nás narážky nebyla zas tak špatná holka. Chtěla bych ti Madison proto říct za všechny v této místnosti, že vždycky i přes všechny ty nesrovnalosti, zůstaneš v našich srdcích... (řekla a poté se otočila na Madisoninu fotku a pokračovala) Odpočívej v pokoji...
Jen co odešla Marisol z pódia přišla tam Katherine.

U Horatia doma:
Marisol se vrátila domů až k večeru. Její otec ještě nebyl doma a její matka byla v jejím pokoji. Marisol to docela naštvalo, ale to co jí matka řekla jí docela dojalo k tomu, že se jí za vše omluvila. Příjme Julia její omluvu?
Marisol: Co tady děláš? (zeptala se Julie, když vešla do svého pokoje)
Julia: Promiň..., jen jsem chtěla vidět tvůj pokoj... (odpověděla)
Marisol: Už jsi ho viděla, tak můžeš jít.
Julia: Marisol... Vím, že vztahy mezi námi dvěma jsou hodně bouřlivé, ale chci ti něco říct. Když se stala ta hrozná nehoda, která nás tři odloučila na tak dlouhou dobu, snažila jsem se tátovi vysvětlit aby ti řekl, že jsem na živu. On mě, ale neposlouchal a nechal tě přitom, že jsem zemřela. Moc mě to mrzí Marisol a tátu myslím taky... (řekla a chtěla odejít z jejího pokoje, Marisol jí však zdržela)
Marisol: Mami..., počkej. (podotkla a rozběhla se k ní a objala ji) Moc mě to mrzí, jak jsem se k tobě chovala. Promiň..., odpustíš mi to? (zeptala se)
Julia: Ano... Mám tě ráda Marisol a moc dobře vím jak si se cítila. (řekla a objala jí taky)
Obě dvě si nakonec sedly na Marisolninu postel a začaly si povídat.
Julia: Pořád ho nosíš? (zeptala a ukázala na její řetízek)
Marisol: Jo..., skoro vůbec ho nesundávám. Táta mi ho dal hned jak jsme dorazili do Miami a řekl, že patřil tobě. (odpověděla)
Julia: Jo já vím..., táta mi to vše psal v dopisech.
Marisol: To mi došlo... (řekla zamlkle)
Julia: Moc mě to mrzí Marisol a chtěla bych ti říct, že se vůbec na tebe nezlobím. (řekla a usmála se)
Marisol se usmála také a objala znovu svojí matku a ta ji.
Pozdě večer dorazil domů i Horatio. On sám nevěděl, že už to Marisol vše své matce odpustila, ona zase jí.
Horatio: Ahoj Julie, kde je Marisol? (zeptal se)
Julia: Je ve svém pokoji. (odpověděla po pravdě)
Horatio: To je tam od té doby co přišla ze školy?! (zeptal se naštvaně)
Julia: Ne, není. Uklidni se a nech si to vysvětlit. Když přišla Marisol ze školy, byla jsem ještě v jejím pokoji, myslela jsem, že to stihnu dřív než přijde. Už jsme si vše vyříkaly.
Horatio: Hmm... Jsem rád, že jste konečně usmířily. (řekl a usmál se)
Julia: To já taky. (podotkla a usmála se taky)

Příště čti:
Marisol uslyší jak se její matka a její otec pohádají. Marisol bere vinu na sebe a nejspíš kvůli tomu se předávkuje. Nejvíc se to však dotkne jejího otce, který vezme vinu na sebe...
Jak se s tím vyrovná její otec? Odpustí to Marisol? A co Marisol odpustí někdy svému otci?
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Dana Dana | 28. october 2013 at 17:51 | React

Myslím si, že si Marisol tu facku zasloužila, protože to už přehnala. Chová se jak rozmazlený fracek, "nic proti..."
Ale musím uznat, že jak jsem četla jak vzdávali tu čest Madison a jak se Marisol usmiřovala se svou matkou, tak mi i slzička ukápla :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement