DREAM of CRIME aneb JAK TO BYLO DOOPRAVDY - kapitola dvacátá šestá

12. october 2013 at 12:00 | Katherine |  DREAM of CRIME or HOW IT REALLY WAS
Ve škole:
Před hodinou anatomie se o přestávce bavili John s Marisol o tom co se stalo před měsícem. Konec roku se pomalu blížil a Marisol měla obavy, že se vztah mezi ní a jejím otcem již nijak nezmění...
John: Pořád s tebou nemluví? (zeptal se nenápadně)
Marisol: Ne... každým dnem je to pořád horší. Nechápu to, je to už měsíc a pořád to samé... (odpověděla zamlkle)
John: Neudělala jsi přece nic špatného. Jen ses chvíli po škole zdržela na hřišti.
Marisol: Na tom se, ale nic nemění Johne. Měla jsem jet hned po škole domů a to jsem neudělala...
John: Hmm... Bude to dobrý, uvidíš. (řekl a usmál se)
Marisol: Snad ano.
John: Půjdeme raději do třídy. Máme Davise a znáš ho, je sice o něco lepší než Epps, ale i přes to by jsme měli chodit včas.
Marisol se jen trochu pousmála a hned poté odešli oba do třídy.

V laboratoři:
Do laboratoře dorazila neznámá žena Julia Carsonová, která hned po příchodu ptala po Horatiovi. On sám už věděl o koho se jedná.
Horatio: Julie, myslel jsem, že máš přijet až příští týden? (zeptal se udiveně)
Julia: Ano, já vím, ale mohla jsem přijet už dnes. (odpověděla po pravdě)
Horatio: Rád tě vidím. (řekl a objal jí)
Julia: Chtěla bych ti poděkovat za všechny ty vzkazy a fotografie co se týče Marisol... Ale to není všechno to co si psal v posledním dopise.
Horatio: To máš pravdu, ale tady o tom mluvit nebudeme. (podotkl)
Julia: Dobře. Hmm... Stalo se něco Horatio? (zeptala se starostlivě)
Horatio: Ano... Marisol má menší problém, ale o tom si promluvíme doma. (odpověděl po pravdě)
Julia a Horatio hned poté odešli a odjeli.

U Horatia doma:
K večeru se domů vrátila Marisol. A byla překvapena, když jí její otec představil neznámou ženu sedící na pohovce...
Julia: Kde je tak dlouho? (zeptala se nechápavě)
Horatio: Každou chvíli by tu měla být. Mají odpolední vyučování a z Gables je to daleko. (odpověděl)
Po chvíli oba uslyšeli odemykání dveří, Horatio hned pochopil, že to musí být jedině Marisol.
Horatio: To bude ona.
Marisol: Ahoj tati... (řekla když za sebou zavírala dveře, a když si všimla neznámé ženy docela jí to vyděsilo) Tati kdo je ta žena? (zeptala se nenápadně)
Horatio: Marisol, ta žena je tvoje matka... jmenuje se Julia Carsonová.
Julia: Ahoj Marisol, je to už deset let a moc mě mrzí, že jsem těch deset let nestrávila s tebou... (podotkla)
Marisol: (se jen udiveně podívala a pak ze sebe z ničeho nic vyhrkla) Moje matka zemřela před deseti lety, při tom požáru! Proč?! Proč jste mi nikdy nic neřekli!
Horatio: Marisol já sám jsem nevěděl, že je naživu. Dozvěděl jsem se to až na druhý den, ale to už jsme byli v Miami. Musíš pochopit, že to bylo pro nás..., pro nás pro všechny těžké. A tím myslím i tebe.
Julia: Marisol tvůj otec má pravdu. I pro mě to bylo těžké...
Marisol: Hmm..., to určitě. (poznamenala)
Horatio: Marisol, museli jsme to udělat, aby jsme tě ochránili. Musíš to pochopit.
Marisol: Proč jsi mi, ale neřekl pravdu? A lhal jsi mi?! Vy všichni..., jste mi lhali?! (řekla naštvaně a odešla s brekem do svého pokoje)
Julia chtěla za ní jít, ale Horatio jí zdržel.
Julia: Půjdu za ní... (řekla a chtěla jí za Marisol, Horatio jí, ale zdržel)
Horatio: Nech jí, ona přijde sama.

Dům Cruiseových:
Marisol však ve svém pokoji nebyla. Utekla balkonem až k Johnovi a vše co se stalo u ní doma mu řekla...
John: Marisol co tady děláš? (zeptal se nechápavě, když otevřel dveře)
Marisol: Hmm... Promiň, ale u nás doma je pěkný blázinec. (odpověděla)
John: Pojď dál.
Marisol vešla dovnitř a s Johnem odešla do jeho pokoje.
John: Co se stalo? (zeptal se starostlivě)
Marisol: Otec... on lhal mi, že moje matka žije...
John: Počkej, počkej jak to myslíš?
Marisol: Když jsem dorazila domů, otec už byl doma s nějakou cizí ženskou a on jí představil jako mojí matku. Ale moje matka zemřela před desíti lety. On mi celých deset let lhal! (řekla naštvaně)
John: Možná k tomu měl důvod Mari. (řekl, aby jí nějak uklidnil)
Marisol: Snad nejsi na jeho straně? (vyhrkla ze sebe)
John: Ne... to ne, ale každý má k něčemu důvod. Bude to dobrý... (řekl a objal jí)
Marisol objala nakonec Johna taky. John jí po dlouhém přemlouvání odvezl domů...

Příště čti:
Marisol se pořád ještě nesmířila s tím, že Julia je její matka. Konec roku byl za dveřmi a všichni, i když ne úplně všichni se hrabali v učebnicích.
Nedaleko od budovy školy Miamské univerzity bylo nalezeno tělo mladé dívky. Dívka chodila na Miamskou univerzitu a jméno naše kriminalisty hodně překvapilo.
Jak se jmenovala zavražděná dívka? A jakou přinese spojitost zlomená část klíče vedle jejího těla? Dozvíte se v následujích tří kapitolách.
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.