DREAM of CRIME aneb JAK TO BYLO DOOPRAVDY - kapitola dvacátá šestá

12. october 2013 at 12:00 | Katherine |  DREAM of CRIME or HOW IT REALLY WAS
Ve škole:
Před hodinou anatomie se o přestávce bavili John s Marisol o tom co se stalo před měsícem. Konec roku se pomalu blížil a Marisol měla obavy, že se vztah mezi ní a jejím otcem již nijak nezmění...
John: Pořád s tebou nemluví? (zeptal se nenápadně)
Marisol: Ne... každým dnem je to pořád horší. Nechápu to, je to už měsíc a pořád to samé... (odpověděla zamlkle)
John: Neudělala jsi přece nic špatného. Jen ses chvíli po škole zdržela na hřišti.
Marisol: Na tom se, ale nic nemění Johne. Měla jsem jet hned po škole domů a to jsem neudělala...
John: Hmm... Bude to dobrý, uvidíš. (řekl a usmál se)
Marisol: Snad ano.
John: Půjdeme raději do třídy. Máme Davise a znáš ho, je sice o něco lepší než Epps, ale i přes to by jsme měli chodit včas.
Marisol se jen trochu pousmála a hned poté odešli oba do třídy.

V laboratoři:
Do laboratoře dorazila neznámá žena Julia Carsonová, která hned po příchodu ptala po Horatiovi. On sám už věděl o koho se jedná.
Horatio: Julie, myslel jsem, že máš přijet až příští týden? (zeptal se udiveně)
Julia: Ano, já vím, ale mohla jsem přijet už dnes. (odpověděla po pravdě)
Horatio: Rád tě vidím. (řekl a objal jí)
Julia: Chtěla bych ti poděkovat za všechny ty vzkazy a fotografie co se týče Marisol... Ale to není všechno to co si psal v posledním dopise.
Horatio: To máš pravdu, ale tady o tom mluvit nebudeme. (podotkl)
Julia: Dobře. Hmm... Stalo se něco Horatio? (zeptala se starostlivě)
Horatio: Ano... Marisol má menší problém, ale o tom si promluvíme doma. (odpověděl po pravdě)
Julia a Horatio hned poté odešli a odjeli.

U Horatia doma:
K večeru se domů vrátila Marisol. A byla překvapena, když jí její otec představil neznámou ženu sedící na pohovce...
Julia: Kde je tak dlouho? (zeptala se nechápavě)
Horatio: Každou chvíli by tu měla být. Mají odpolední vyučování a z Gables je to daleko. (odpověděl)
Po chvíli oba uslyšeli odemykání dveří, Horatio hned pochopil, že to musí být jedině Marisol.
Horatio: To bude ona.
Marisol: Ahoj tati... (řekla když za sebou zavírala dveře, a když si všimla neznámé ženy docela jí to vyděsilo) Tati kdo je ta žena? (zeptala se nenápadně)
Horatio: Marisol, ta žena je tvoje matka... jmenuje se Julia Carsonová.
Julia: Ahoj Marisol, je to už deset let a moc mě mrzí, že jsem těch deset let nestrávila s tebou... (podotkla)
Marisol: (se jen udiveně podívala a pak ze sebe z ničeho nic vyhrkla) Moje matka zemřela před deseti lety, při tom požáru! Proč?! Proč jste mi nikdy nic neřekli!
Horatio: Marisol já sám jsem nevěděl, že je naživu. Dozvěděl jsem se to až na druhý den, ale to už jsme byli v Miami. Musíš pochopit, že to bylo pro nás..., pro nás pro všechny těžké. A tím myslím i tebe.
Julia: Marisol tvůj otec má pravdu. I pro mě to bylo těžké...
Marisol: Hmm..., to určitě. (poznamenala)
Horatio: Marisol, museli jsme to udělat, aby jsme tě ochránili. Musíš to pochopit.
Marisol: Proč jsi mi, ale neřekl pravdu? A lhal jsi mi?! Vy všichni..., jste mi lhali?! (řekla naštvaně a odešla s brekem do svého pokoje)
Julia chtěla za ní jít, ale Horatio jí zdržel.
Julia: Půjdu za ní... (řekla a chtěla jí za Marisol, Horatio jí, ale zdržel)
Horatio: Nech jí, ona přijde sama.

Dům Cruiseových:
Marisol však ve svém pokoji nebyla. Utekla balkonem až k Johnovi a vše co se stalo u ní doma mu řekla...
John: Marisol co tady děláš? (zeptal se nechápavě, když otevřel dveře)
Marisol: Hmm... Promiň, ale u nás doma je pěkný blázinec. (odpověděla)
John: Pojď dál.
Marisol vešla dovnitř a s Johnem odešla do jeho pokoje.
John: Co se stalo? (zeptal se starostlivě)
Marisol: Otec... on lhal mi, že moje matka žije...
John: Počkej, počkej jak to myslíš?
Marisol: Když jsem dorazila domů, otec už byl doma s nějakou cizí ženskou a on jí představil jako mojí matku. Ale moje matka zemřela před desíti lety. On mi celých deset let lhal! (řekla naštvaně)
John: Možná k tomu měl důvod Mari. (řekl, aby jí nějak uklidnil)
Marisol: Snad nejsi na jeho straně? (vyhrkla ze sebe)
John: Ne... to ne, ale každý má k něčemu důvod. Bude to dobrý... (řekl a objal jí)
Marisol objala nakonec Johna taky. John jí po dlouhém přemlouvání odvezl domů...

Příště čti:
Marisol se pořád ještě nesmířila s tím, že Julia je její matka. Konec roku byl za dveřmi a všichni, i když ne úplně všichni se hrabali v učebnicích.
Nedaleko od budovy školy Miamské univerzity bylo nalezeno tělo mladé dívky. Dívka chodila na Miamskou univerzitu a jméno naše kriminalisty hodně překvapilo.
Jak se jmenovala zavražděná dívka? A jakou přinese spojitost zlomená část klíče vedle jejího těla? Dozvíte se v následujích tří kapitolách.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement