DREAM of CRIME aneb JAK TO BYLO DOOPRAVDY - kapitola osmnáctá

14. september 2013 at 13:40 | Katherine |  DREAM of CRIME or HOW IT REALLY WAS
U Horatia doma:
K večeru dorazila domů Marisol, dovezl jí John. Marisol však nevěděla, že už je její otec doma a když se loučila s Johnem překvapilo jí, když její otec vyšel z domu.
John: Uvidíme se zítra na zkoušce.
Marisol: Jo uvidíme.
John: Kdybys potřebovala pomoct s učením stačí říct. Vím, že potom vystoupení budeme leccos dohánět, ale to zvládneme. (řekl s úsměvem)
Marisol: Tahle nabídka se těžko odmítá..., takže říkám ano. (řekla a usmála se)
John: Nebude se tvůj táta zlobit.
Marisol: Jak to myslíš? (zeptala se nechápavě)
John: Myslím to tak, že máš přeci se mnou zakázané se stýkat a taky máš chodit domů na čas. (odpověděl po pravdě)
Marisol: Ano to já vím, ale i pravidla by se měli porušovat.
John: To máš pravdu.
Z domu po chvíli vyšel naštvaný Horatio.
Horatio: Marisol! (řekl naštvaně)
Marisol: Proboha já nevěděla, že už doma, vždyť tu nemá ani auto... (špitla tiše)
John: Třeba ho dovezl někdo z jeho kolegů... (poznamenal potichu)
Marisol: Asi ano.
Horatio: Marisol běž okamžitě dovnitř! (řekl když přišel k ní a Johnovi)
Marisol: Dobře. (řekla a ještě se rozloučila s Johnem) Uvidíme se zítra, ahoj...
John: Ahoj Mari...
Hned poté odešla Marisol do domu a sledovala rozhovor mezi jejím otcem a Johnem.
Horatio: Jasně jsem ti řekl, že už tě s ní nechci vidět! (rozčílil se)
John: Hmm... omlouvám se. (řekl a nastoupil do svého auta)
John hned poté odjel. Horatio po odjezdu Johna vešel do domu a nenechal to jen tak. Marisol se mu snažila vysvětlit, že se s Johnem přihlásila do školní soutěže dobrovolně, aniž by jí John přemlouval. Sice věděla, že když bude lhát, že na to může její otec přijít, ale musela to udělat. Její otec jí sice moc nevěřil, ale už nemohl nic dělat.

Ve škole:
Týden uběhl jak voda a John s Marisol se čím dál tím víc, ve zkoušení v tanci na školní soutěž zlepšovali. John však přišel s nápadem tanec trochu vylepšit. Marisol se však při tomhle zkoušení zranila.
John: Ahoj, čekáš dlouho? (zeptal se když vešel do tělocvičny)
Marisol: Ne. (odpověděla a usmála)
John: Promiň, že jdu pozdě, ale trošku jsem probíral ten náš taneček... A přišel mi až moc jednoduchý a tak jsem ho trošku vylepšil.
Marisol: Co říkáš? (zeptala se nechápavě)
John: Slyšíš dobře, vylepšil jsem ho. Dívej... (řekl a položil před Marisol papír, kde byli popsány nové kroky k jejich tanci do soutěže)
Marisol: Prohodil jsi dvojku s pětkou a přidal si zvedačku... (řekla udiveně)
John: Jo. Je to trošku složitější, ale zato mnohem lepší. Vyzkoušíme to.
Marisol: Dobře. A co ta zvedačka? Já ani nevím jak se dělá? (řekla nechápavě)
John: Musíš se rozběhnout a odrazit. Vyzkoušej to. Neboj chytím tě... (ujistil ji)
Marisol: Hmm..., dobře. (řekla a rozběhla se směrem k Johnovi)
Jen co se, ale Marisol rozběhla a chtěla se poté odrazit podjela jí noha a uklouzla. V bolestech spadla na zem a chytila se za levý kotník.
John: Jsi v pořádku? (zeptal se starostlivě)
Marisol: Ne... myslím, že jsem si zlomila nohu... (řekla vystrašeně)
John: Podívám se na to. (řekl a vyzul jí tenisku) Je to podle všeho jen vymknuté. Donesu led..., vydrž.
John rychle běžel pro led a hned jak se vrátil odjel i s Marisol do nemocnice.

V nemocnici:
Do nemocnice dorazil po pár minutách i Horatio. Byl docela naštvaný, protože už věděl, že se jedná o Marisol.
Doktorka: S tím ledem to byl dobrý nápad. (řekla když ošetřovala Marisol)
John: Jsme přece studenti medicíny musíme vědět, alespoň ty základní věci. (podotkl)
Doktorka: Jistě. (řekla a vzala od sestry výsledky rentgenu) Ten kotník je jen podvrtnutý. Je to jen první stupeň závažnosti, měl by se zahojit za několik dnů.
Marisol: A máme po soutěži. (řekla zklamaně)
John: To nějak zvládneme. (uklidňoval jí)
Doktorka: Je mi líto, tu nohu nebudete moc zatěžovat, alespoň měsíc.
Ve dveřích se po chvíli objevil Horatio.
Horatio: Marisol…
Marisol: Tati, co tady děláš? (zeptala se udiveně)
Horatio: To bych se spíš já měl, zeptat jeho.
John hned pochopil, že myslí jeho. Proto se rozloučil s Marisol a odešel.
John: Ahoj, uvidíme se zítra ve škole. (řekl a byl na odchodu)
Marisol: Jo uvidíme, ahoj.

U Horatia doma:
Domů nakonec dorazil Horatio i s Marisol. Horatio byl na Marisol hodně naštvaný, a ne jen na ní...
Horatio: Věděl jsem jak to dopadne! (řekl rozčíleně)
Marisol: Jak to myslíš? (zeptala se nechápavě)
Horatio: Neměl jsem dovolit aby jsi se s tím klukem nadále stýkala.
Marisol: On za to nemůže...
Horatio: Zase ho zastáváš?! (zeptal se se zvýšeným hlasem)
Marisol: Ne nezastávám, ale on za to nemůže. Je to moje chyba... (řekla po pravdě)
Horatio: Marisol já chápu, že.... (než, ale stačil říct co chtěl, Marisol mu skočila do řeči)
Marisol: Já nechápu proč to chceš svádět pořád na Johna! On za to nemůže... Je to moje chyba, jak to zranění na té motorce, tak i tohle! (řekla rozčileně a odkulhala do svého pokoje)
Horatio: Marisol!
Marisol ho už však neslyšela...

Příště čti:
Uběhli dva měsíce po tom všem, jak po školním vystoupení tak i po hrozných hádkách mezi Marisol a Horatiem. Po těch dvou měsících se však hodně změnilo jak ve škole tak i ve vztahu Johna a Marisol.
Marisol se ve škole popere se svojí spolužačkou Madison... Proč? Dozvíte se v následující kapitole.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement