DREAM of CRIME aneb JAK TO BYLO DOOPRAVDY - kapitola druhá

18. july 2013 at 12:30 | Marisol |  DREAM of CRIME or HOW IT REALLY WAS
V laboratoři:
Horatio: Volal si mi Franku?
Frank: Jo..., zjistil jsem víc o tom našem zavražděném. Pracoval jako obchodní manažer. Má ženu a dvě malé děti. Bydlí v Palm Beach.
Horatio: Díky Franku.
Frank: Není zač.

Dům Vogelových:
Do domu Vogelových přijel Horatio a Eric, oznámit Filipově ženě, že její manžel je mrtvý.
Horatio: Vy jste paní Vogelová? (zeptal se, když jí uviděl stát před domem)
Maria: Ano. Kdo jste vy?
Horatio: Jsem poručík Horatio Caine, tohle detektiv Eric Delko. Musíme vám oznámit, že jsme dnes odpoledne našli vašeho manžela mrtvého.
Marii jako by se zastavil dech...
Maria: Jak...? Kdo mu to udělal?
Eric: To se snažíme zjistit. Měl váš manžel nepřátele?
Maria: Ne. Pracoval v klidné čtvrti kousek odtud... Nevím kdo by ho chtěl zabít...
Horatio: Je mi to líto..., ale musím se vás zeptat. Podle svědků se z někým pohádal, neměl problémy třeba v práci?
Maria: O ničem takovém nevím... Mohla bych... mohla bych jít teď dovnitř musím to říct dětem. (řekla zamlkle a chtěla odejít)
Horatio: Jistě, ale kdyby vás cokoliv napadlo zavolejte. (řekl a podal jí svou vizitku)
Maria: Dobře... (odpověděla, vzala si jeho vizitku a odešla do domu)
Horatio s Ericem odešli poté také.

Ve škole:
Před hodinou matiky se třída medicíny druhého ročníku bavila o Eppsovi. Nelíbilo se jim totiž jak jim vysvětluje matiku.
Christina: Nechápu proč musíme mít Eppse na matiku. Sotva jí chápu a Epps to nedokáže ani vysvětlit.
Judy: Co máš z toho? Já v matice plavu od prváku…
Marisol: Chodíme do školy sotva týden a mám plnou hlavu jak zvládnu čtvrtletní test z matiky.
Julie: Hmm… tím si nelam hlavu Mari, to já taky.
Lena: Snad budu mít konečně štěstí a vypočítám aspoň jeden z těch jeho hloupých grafů… Sice s Davisem jsem měla taky problém, ale on mi aspoň poradil.
Jack: Na to si budeme muset zvyknout.
Julie: Jo to asi jo, ale vysvětli mi proč když se tě Epps na něco zeptá díváš se na něj, že nic nevíš, ale přitom to umíš na jedničku!
Jack: Hmm… na tohle neznám odpověď…
Katherine: Nevím jak vy, ale jdu po škole za Davisem. Snad mi pomůže a nevykecá to Eppsovi. (řekla a zasmála se)
Thomas: O tom jsem taky přemýšlel… (vyhrkl se sebe)
Marisol: Snad se při dnešním testu trefím, alespoň do jedné ze správné odpovědi.
Katherine: Epps nám, ale neporadí... a všichni budeme mít za pět.

V laboratoři:
Natalie: Ahoj, prý ti donesli vražednou zbraň.
Calleigh: Jo. Je to revolver ráže 38.
Natalie: Jsou na ní nějaké otisky?
Calleigh: K tomu jsem se ještě dostala, ale rýhování souhlasí z kulky, kterou Alexx vytáhla z Filipa Vogela.
Natalie: Víme na koho je registrovaná?
Calleigh: Jo... Terry Bloom. Seděl za přepadení a pašování drog.
Natalie: Horatio si s ním bude chtít promluvit.
Calleigh: Zavoláš mu?
Natalie: Ne, zavolej mu ty je to tvoje práce.
Calleigh: Dobře.
Výslech Terryho Blooma:
Terry: Zdravím Horatio.
Horatio: Terry myslel jsem si, že jsi se poučil od toho zatčení v bance.
Terry: No tak Horatio znáš mě, já už s drogami nekšeftuji. A to co se stalo v té bance je už asi pět let.
Horatio: (se usmál) To sice je Terry, ale našli jsme tvoji zbraň.
Terry: Moji zbraň? A kde? Už pár dní jí postrádám...
Horatio: Nahlásil si to?
Terry: Jo... Mám dokonce potvrzení, že jsem to byl nahlásit. (řekl a vytáhl z kapsy zmuchlaný papír)
Horatio se jen udiveně podíval na papír, který mu Terry položil na stůl.
Terry: Tak co? věříš mi?
Horatio: Nechám ověřit jestli je pravý. A pak uvidíme na čí straně je pravda. (podotkl)
Terry: Je pravý, byl jsem to tiž nahlásit tady. Jinde by mě asi nepustili. (řekl pobaveně)
Horatio: Jistě... (usmál se a odešel)

U Horatia doma:
Marisol pozval domů Kevina. Po dlouhé době si konečně mohli promluvit. Ale nemluvili o čem chtěli... Místo povídání došlo k menšímu románku.
Kevin: Kdy se má vrátit tvůj otec?
Marisol: Až pozdě večer... Nemusíš mít strach.
Kevin: Hmm... Já ho nemám. (řekl a usmál se)
Marisol: Já taky ne... (řekla nenápadně)
Kevin: Opravdu? Zajdeme někdy na brusle?
Marisol: Nevím jestli mi to otec dovolí.
Kevin: A já myslel, že po tom co se ten chlap neukázal za ty tři měsíce či kolik to vlastně je už můžeš.
Marisol: Víš s mým otcem je to kapku složitější.
Kevin: Tak se někdy ulejeme z poslední hodiny, co ty na to?
Marisol odešla k oknu a chytla do ruky svůj přívěšek. Kevin hned poznal, že se něco stalo a přišel k ní.
Kevin: Je všechno v pořádku? (zeptal se nenápadně)
Marisol: Jo... (odpověděla a objala ho)
Kevin: Řekneš mi co se stalo?
Marisol: Promiň... To byla jen taková menší vzpomínka... Už je to pryč. (řekla a usmála se)
Kevin: Znám na to jeden lék. (řekl, vzal Marisol za ruku a zavedl jí až k posteli)
Marisol: Opravdu takový lék zabírá? Mě učili, abych zavřela oči a vzpomněla si na něco hezkého...
Kevin: Tak to udělej. (podotkl)
Marisol udělala co po ní Kevin chtěl. Oba si nakonec lehli na postel...

Příště čti:
Jak tohle dopadne když doma ukáže Marisolnin otec? Stihnou zakrýt stopy? Prozradí další kapitola...
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement