DREAM of CRIME aneb JAK TO BYLO DOOPRAVDY XIX

23. february 2013 at 12:40 | Marisol |  DREAM of CRIME or HOW IT REALLY WAS
V autě:
Marisol: Tati kam to jedeme?
Horatio: …
Marisol: Proč se mnou nemluvíš?
Horatio: Za chvíli tam budeme…
Marisol: Proč mi nechceš říct, kam jedeme?
Horatio: Brzy se to dozvíš…
O několik minut později na jejich chatě v Colar Gables:
Marisol: Proč jsme na naší chatě? (zeptala se nechápavě)
Horatio: Marisol promiň, ale teď není čas na vysvětlování. Tak, že půjdeme dovnitř.
Horatio a Marisol odešli do chaty.
Marisol: Tati, proč mi nechceš říct pro jsme tady?
Horatio: Teď mě dobře poslouchej, každou chvíli sem přijede hlídka a ty mi musíš slíbit, že zůstaneš tady.
Marisol: Jasně…
Horatio: Dobře. Musím se vrátit do laboratoře. (řekl a odešel)
V autě:
Kousek od chaty seděl v autě Patrick a pozoroval dění kolem ní. Patrick hned jak Horatio odjel volal Peterovi.
Peter: Co máš nového?
Patrick: Caine právě někam odjel a nechal Marisol samotnou.
Peter: Dobře drž se zpátky…

V laboratoři:
Do laboratoře dorazil Horatio.
Frank: Ahoj, už jsem ti chtěl volat.
Horatio: Byl jsem si ještě něco zařídit.
Frank: Už jsi to řekl Marisol?
Horatio: Ještě ne…
Frank: Tohle jsou nejnovější zprávy o Simmonsovi. (řekl a podal Horatiovi papír se zprávou) Naposledy ho viděli v Gables.
Horatio: Kde přesně?
Frank: To nevím…, ale podle všeho má parťáka.
Horatio: Známe jeho jméno?
Frank: Ano, Patrick Marshall. Znáš ho?
Horatio: Jo…
O chvíli později:
Horatio a Eric probírali případ Petera Simmonse.
Eric: Ten případ si pamatuju. Kolik tehdy dostal?
Horatio: Měl dostal deset let, ale porota to viděla jinak a dala mu jen šest.
Eric: Nemohl si nic dělat.
Horatio: Chybělo málo a mohl dostat i patnáct.
Eric: Mrzí mě to…
Horatio: Jo to mě taky.

Ve městě:
Kathrine: To, že chodíš s mojí spolužačkou a navíc s mojí nejlepší kamarádkou ti nedává právo si psát esemesky z mého mobilu.
Kevin: No tak ségra, tobě vždy rodiče dají na kredit dřív než mě… (podotknul Kevin)
Kathrine: A divíš se, když ho vždy tak brzo protelefonuješ. ( zasmála se)
Kevin: Hahaha…
Kathrine: Tentokrát si svůj mobil budu hlídat.
Kevin: Jak chceš.
Kathrine: Víš co, přemluvím rodiče aby ti dali na kredit, ale pod podmínku, že už se mého mobilu nikdy bez mého vědomí nedotkneš. Co ty na to?
Kevin: Dobře platí… (řekl a podal Kathrine ruku a ta jemu)

Chata Caineových:
Horatio: Volal si mi? (řekl když vešel do chaty)
Billy: Ano. Volal jsem vám kvůli Marisol. Když jsem přijel nechtěla vyjít ze svého pokoje…, lépe řečeno zamkla se tam.
Horatio: V telefonu jsi mluvil o útěku.
Billy: Ano, to je pravda.
Horatio: Co se stalo?
Billy: Když konečně odemkla slyšel jsem z pokoje šramot, tak jsem se tam šel podívat. Chtěla utéct oknem…
Horatio: Díky Billy. (řekl a odešel za Marisol)
Ahoj, můžu dál?
Marisol: Klidně… (řekla zamlkle)
Horatio: Prý si chtěla utéct. (řekl a sedl si vedle Marisol na postel)
Marisol: Hmm…
Horatio: Marisol promluvme si.
Marisol: …
Horatio: Dobře, něco jsem ti dovezl. (řekl a dal před Marisol knížku)
Marisol: Děkuji… (řekla když vzala do ruky knížku)
Horatio: Nemáš zač.
Horatio si stoupnul a odešel.
N druhý den vše probíhalo jinak. Ráno Marisol ze zvědavosti nahlédla do Horatiovy složky, ve které byly papíry. Dozvěděla by se však víc kdyby jí v tu chvíli neviděl…
Marisol: (vyšla ze svého pokoje a sedla si na gauč, před gaučem byl skleněný stůl a na něm ležely papíry ve složce) To jsem já… (řekla si pro sebe a leknutím se opřela o opěradlo gauče a dál si prohlížela fotografie)
Mezitím k ní přišel Horatio a docela ho naštvalo co viděl…
Horatio: Marisol co to děláš?
Marisol: Tati…? Promiň… (řekla a rychle schovala fotky zpátky)
Horatio: Už to nikdy nedělej! Rozumíš?!
Marisol: Jo…

V laboratoři:
Natalie: To je zbytek těch fotek ze Simmonsova domu?
Ryan: Jo. A na všech je Marisol…
Natalie: Na těchto ne. (řekla když si prohlížela fotky)
Ryan: Ukaž?
Natalie podala Ryanovi fotky a ten se jen udiveně koukal.
Ryan: To je Horatio…
Natalie: Jo, ale proč je sleduje?
Ryan: Netuším, ale Horatio už jednou Simmonse chytil.
Natalie: O tom případu jsem slyšela. Bylo to myslím před devíti lety.
Ryan: (zapnul notebook a začal něco psát) Před devíti lety, říkáš?
Natalie: Ano…
Ryan: Jméno… Peter Simmons…, krádeže aut měl dostat deset let. (řekl Ryan a natočil počítač naproti Natalii)

Dům Patricka Marshalla:
Peter ležel na pohovce. Mezitím přišel Patrick a byl docela naštvaný…
Patrick: Tohle je pro tebe… (řekl a hodil po Peterovi velkou obálku)
Peter: S tebou se dobře obchoduje. (zasmál se a sednul si)
Patrick: Já, ale s tebou neobchoduji. (bránil se)
Peter: Opravdu? Je to jen kvůli tobě, že poldové našli všechny ty fotky a kazety! (rozčílil a plivl před Patricka)
Patrick: Hmm… pořád si to ještě můžu rozmyslet. A komu poldové uvěří? Chlápkovi co málem vyhodil do povětří prázdný rodinný dům? anebo zlodějíčkovi, kterému prošlo obvinění… (zasmál se)
Peter: Jestli to někomu cekneš… tak tě zabiju!
Patrick: Vydírej si někoho jiného…, kamaráde. (zasmál a odešel)
Peter: Už se těším.

Následující kapitoly prozradí co se stane když Marisol nepočká na svůj odvoz ze školy, který jí zařídil její otec. Riskuje Marisol, když pojede se svými spolužáky…?
Jak to nakonec dopadne…?
 


Comments

1 Dana Dana | 2. march 2013 at 0:48 | React

Horatio nemusel tak po Marisol kričet. :( Vždyť to byly jen obyčejné fotky... :)

2 Dana Dana | 2. march 2013 at 0:49 | React

Jo jinak pěkně napsané, chválím 8-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.