DREAM of CRIME aneb JAK TO BYLO DOOPRAVDY IV

22. september 2012 at 19:57 | Marisol |  DREAM of CRIME or HOW IT REALLY WAS
Kancelář Richarda Proctera:
Kim: Ahoj Richarde můžu jít dál?
Richard: Jistě pojď dál Kim.
Kim: Chtěla bych se omluvit, za to co jsem řekla policii.
Richard: Ty se omlouvat nemusíš. Přiznám se ti byl jsem za Glenem, ale nezabil jsem ho. Už byl mrtvý.
Kim: Měli by jsme to hlásit.
Richard: Kim, Kim, jestli to uděláme budou si myslet, že jsme se spolčili. Jen klid.
Kim: Dobře. (odejde)

V laboratoři:
Natalie: Ahoj už máš něco nového?
Ryan: Zatím nic.
Natalie: Víš, že budou Michelle s její matkou hlídat?
Ryan: Jo, slyšel jsem o tom. Horatio se domnívá, že vrah může jít i po nich.
Natalie: Když jsem jí tu viděla myslela jsem si, že nic neřekne.
Ryan: Myslíš Michelle?
Natalie: Jo byla vyděšená. Snad nám pomůžou důkazy co máme.
Ryan: Ale my skoro nic nemáme. Prvním podezřelým byl jeho kolega Richard Procter, ale ten má neprůstřelné alibi.
Natalie: Možná.
Ryan: Jak to myslíš možná?
Natalie: Podívej se na tuhle fotku s místa kde jsme našli Glena.
Ryan: (se dívá na fotku) Je tam vidět něco blyštivého.
Natalie: Můžou to být střepy.
Ryan: Střepy…střepy z čeho?
Natalie: Co třeba z hodinek.
Ryan: Z hodinek…? Zavolám Horatiovi.

Na školním hřišti:
Marisol nakonec na schůzku, na kterou jí Kevin pozval přišla.
Kevin: Jsem rád, že jsi přišla.
Marisol: Díky.
Kevin: Asi jsem ti zapomněl říct mé celé jméno. Jsem Kevin Halliwel.
Marisol: Já asi tak, já jsem Marisol…(Kevin jí skočí do řeči)
Kevin: Marisol Caineová. Napsala jsi mi to včera na lístek k tvému telefonnímu číslu. To takhle děláš pořád, že když někomu dáváš své telefonní číslo tak se tam i podepíšeš?
Marisol: Ne, ale napadlo mě, že budeš chtít vědět jak se jmenuji celým jménem.
Kevin: Asi máš pravdu.
Marisol: Co ty a škola?
Kevin: Nic zvláštního. Co studuješ?
Marisol: Lékařství, a ty?
Kevin: Mikrobiologii. Proč lékařství?
Marisol: Když jsem si podávala přihlášku na střední, tak mi poslali dopis, že můžu jít rovnou na univerzitu. Měla jsem z celé třídy nejlepší průměr. Tak jsem šla studovat lékařství. Můj otec chtěl abych šla na policejní akademii.
Kevin: Ale nešlas. Proč?
Marisol: Sama nevím. A proč ty, proč jsi nešel na střední?
Kevin: Rodiče chtěli abych šel hned po škole na střední, ale já jsem chtěl jít na univerzitu. Rodiče mě do dneška nepochopili. A co ty? Co ti na to říkali rodiče?
Marisol: Matka mi zemřela před devíti lety.
Kevin: Promiň to jsem nevěděl.
Marisol: To je dobrý. Ale nejraději bych si přála kdyby tu byla.
Kevin: Stalo se něco?
Marisol: Já a táta se často hádáme.
Kevin: Už chápu, proč tak spěcháváš ze školy.
Marisol: Jdeš dneska na ten mejdan k Jackovi?
Kevin: Jo a ty?
Marisol: Pokusím se.

Kancelář Richarda Proctera:
Kim: Tam nemůžete! Pan Procter má schůzku s klientem.
Frank: A my máme povolení.
Frank odchází s Horatiem do Richardovi kanceláře. Za nimi poté jde i Kim.
Richard: Říkal jsem, aby jste sem nikoho nepouštěla Kim!
Kim: Promiňte, ale…
Horatio: Ale my máme povolení. Kde máte toho klienta?
Richard: potřeboval jsem chvíli pro sebe.
Frank: Ukažte nám vaše hodinky.
Richard? Proč?
Horatio: Protože u Glena jsme našli střepiny, které odpovídají hodinkám.
Richard: (si vyhrne rukáv od své košile) Vidíte jsou nepoškozené. Ani jedno škrábnutí.
Frank: Kolik jich vlastníte?
Richard: Jen tyhle.

V laboratoři:
Ryan: Richardovi hodinky jsou čisté.
Calleigh: Jo. Kdo myslíš, že to udělal?
Ryan: Jeho sekretářka?
Calleigh: pochybuji. Nevěřím tomu, že by se táhla s tělem až do Everglades. (chvíli se zamyslí) Co náš svědek?
Ryan: Myslíš Kurta?
Calleigh: Jo. Tvářil se divně, jako by Glena znal.
Ryan: Tak se ho na to zeptáme.

Mejdan u Jacka:
Jack: Takže si nakonec přišla.
Marisol: Jo.
Jack: Ví o tom tvůj otec?
Marisol: Ne.
Jack: Ty se nedržíš pravidly.
Marisol: Pravidla jsou od toho aby se porušovaly.
Jack: Přesně moje řeč.
K Marisol a Jackovi přichází Kevin.
Kevin: Ahoj lidi!
Jack: Zdar Keve!.
Marisol: Ahoj.
Kevin: Já jsem tě ani nepoznal… Sorry.

O čtyři hodiny později:
Thomas: Za ty čtyři hodiny se to tu dobře rozjelo.
Jack: Jo to dělá ten Bon Jovi.
Thomas: Jasně.
Jack: Koukni máš tu Kathrine.
Thomas: Co mám dělat?
Jack: Neptej se tak hloupě.
Thomas: Dobře. (odchází ke Kathrine)
Jack: A teď trošku zpomalíme.
Kevin: Smím prosit?
Marisol: Jistě.

Po dvaceti minutách přijíždí na Jackův mejdan policie. Jak to dopadne?
Vše se dozvíte v příští kapitole.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Klárka Klárka | 22. september 2012 at 20:18 | React

Tuhle povídku čtu velice ráda, i když už to není ta stará povídka DREAM of CRIME. :) Vždy na tuto povídku vzpomínám s radostí i smutkem. Ale velice mě vždy potěšila jak jsi dokázala povídku napínat. 8-) Vždy jsem si musela domyslet co se tam asi stane než jsi publikovala další kapitolu, a teď to děláš zase. :D  
Tvé povídky čtu velice ráda.  A Budu velice potěšena když se tahle nová povídka dostane na tu samou příčku (pozici) jako povídka DREAM of CRIME. Úplně si představuji jak píšeš další a další díly s radostí, že někdo čte.  
No snad to tak bude. ;-)

2 Marisol Marisol | Web | 28. september 2012 at 13:40 | React

[1]: No Klári nevím jestli to takto bude, ale uvidíme :-D

3 Audemars Piguet  watches Audemars Piguet watches | Email | Web | 31. october 2012 at 14:37 | React

A. Because he wasn't very hungry.
http://www.writewatches.com/

4 2012 elegant ball gowns 2012 elegant ball gowns | Email | Web | 24. november 2012 at 9:13 | React

Thanks For This Post, was added to my bookmarks.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement